Jiný člověk

"... se hrozně změnil/změnila."

Osobní konstatování zapříčiněné subjektivním pocitem s případným přikyvováním davu. Proč tuto větu slyším (čtu) celkem často? 

Možná je to taková "obecná úchylka". Drbeme rádi, hodnotíme rádi. Ukažte mi na někoho, kdo se zasekne na osobnostní cestě a nikdy se nezmění. Všichni se měníme, formujeme.

Pro příklad: nejsem vůbec v kontaktu s kamarádkou, která mi byla v období základní školy velmi blízká, řešily jsme kdejakou číčovinu i důležitost, smály se,... dodnes nerozumím, kde se skutečně stala chyba. Něco se stalo, něco se pokazilo, ale identifikovat bych to nedokázala. Vyjmenovala bych jisté události, poskládala své následné pocity a nálady, ale nikdy nevysvětlím, proč to všechno. Berličkou je mi právě to pomyšlení, že se to stalo zkrátka kvůli naší odlišnosti. Postupně se vzdálit a bum, už nebýt přítelkyněmi.

K respektování takových lidských změn jsem si musela dojít. Pro člověka je odloučení vlivem takových změn nepříjemné a co si budeme povídat, bolí.

Vaše lesní Puma

Závan mouder

Jsou všude kolem nás. Motivační proslovy, citáty.

Možná snad potřebujeme v dnešním světě, více než kdy předtím, číst všechna ta moudra, abychom se neztráceli v té směti věcí, možností, které nám svět nabízí. Možná toho všeho máme příliš. Staráme se o záležitosti, o které se dříve lidé zajímat nemuseli, stavíme se do rolí loutek, herců,... ani nevím, co všechno mám do výčtu zahrnout, nevím, co všechno lidé dělají kromě svého přirozeného chodu věcí v životě. A ani nevím, co je přirozený chod, pro každého je to něco jiného. Smutné je, že "přirozené" může být i například faleš, sebeklam,...

Je toho tolik, co nevím, tolik, co chci vědět a tolik, co chci zapomenout. Jsem na sebe tvrdá. Když vidím, jací dokážou být lidé sami k sobě tvrdí, říkám si, že možná je to svým způsobem dobře. Nejsme zahledění do iluzí, kterými jsme obklopeni, nezajímají nás pohledy ostatních, protože "prostě jen blbě čumí", zajímá nás jen to, co si o sobě myslíme sami. A možná jen hloupnu.

Motivace je fajne. Především od inspirativních lidí, inspirujících činů a... internetových serverů s překlady písniček.

Vaše nemoudrá blogerka

Jistota

Lebedím si na posteli u otevřeného okna a zkouším naložit s časem, který mi byl přidělen spacím přítelem. Horko je k padnutí, snad nějakým bambilion stupňů. Občas zavane lehký vánek, ale závratě z horka se mi i tak hlásí. V hlavě mám převážně tupo, jako kdyby mi horko zastavilo jakékoli hlubší myšlení.

Než přítel usnul, stihli jsme zafilosofovat, sníst pár cuketových placek, projít se a pomazlit se s pejskem. Každá činnost v takovém počasi je unavující, kromě koupání, kterého se nám aktuálně nedostane. Vesměs lebedící nálada, uvolněná atmosféra... svět je vážně v pohodě. Úplně cítím vlnu pohody, lásky, míru,... a všech těch pozitivních pocitů, kterým jsem možná nikdy moc nevěnovala dostatečnou pozornost, když nad tím tak přemýšlím. Jako kdybych až teď, ve věku polodospělého a zároveň polodítěte, konečně pochopila sebe (jak epické). Hádám, že mě to za čas opět přejde a budu zase ta nejistá "cvaklá potrhlice", ale teď užívám.

Užívám ten pocit určité jistoty.

Pac a pusu

Monology ovoce

Občas si jen tak otevřu blogger s nadějí nového nadprůměrně dobrého článku. Někdy zůstanu jen u té touhy napsat něco opravdu přelomového, něco čím bych se opravdu hodně trhla od blogerského standardu... ale... vždyť já jsem stále mimo blogerský standart, tak proto již nemohu být více "trhnutá".

•

Deprese, úzkosti, duševní poruchy,... jsou v celku trendy. Až se dá zcela jistě předpokládat jejich nevěrohodnost. Ale tak co, člověk je potom "kůl" a také je to univerzální omluva na cokoli. Jak se asi mají potom cítit ti, kteří danou záležitostí skutečně trpí? Pak se nedivme rozmachu zveličování takových vážných odchylek v psychice - spousta lidí skutečným případům nevěří.

•

Nějak nevidím smysl v tom, na sebe navléci všechno, co se právě nosí. Vídám dennodenně hafa holek, vypadající jedna jako druhá. Žádný jejich podpis osobnosti, jen od hlavy až k patě jedna chodící figurína. A to spoustě holek to ani nesluší, nesedí to k nim, ale tak, hlavně, že je to v módě.

•

Pár minut poslechu rádia a cítíte se vymletě. Poměr písní, co jsou strašně (ano, zase) "kůl" a těch, které Vám z mozku neudělají puding je dost nevyrovnaný. Měly by to vyvažovat, pro dobro všech.

...

Tak jsem si zase postěžovala a jedu dál!

V něčem se možná i opakuji, tak se Amazonsky omlouvám.

Mějte se fajn a nezapomeňte ventilovat jakýmkoli způsobem to, co Vás vytáčí, i když se to nemusí líbit každému ♥

Vaše blogerka

Blyštivý svět blogerky

Nelíbí se mi, co se postupně z člověka, který spravuje blog stává. Jakási nadlidská bytost. Co dělá blog blogem? Jeho autor, který si na nic nehraje a autenticky mapuje, tvoří,... ale co když pochybnosti nad reálnou autentičností jsou na místě? Stane se z "blogování" jen jakási bublina nafouknutá do gigantických rozměrů falše, nablýskaného světa, který je jen hoden studeného obdivu?

"Udělat dojem na lidi můžete i z dálky, ale opravdu zasáhnout lze jen z těsné blízkosti."

John C. Maxwell

Tvořím, píši, fotím,... protože mě to baví. Baví mě mít svůj malý virtuální svět sdílený s lidmi, kteří stojí o mou tvorbu, stojí o to, mě poznat nebo mě znají osobně a nemají problém sledovat i mé virtuálně autentické já, baví je číst mé řádky,... představa hraní si na ťuťu člověka bez úzkostí, s velkými financemi, se Starbucksem v ruce, s neustálých focením typických insta shitů (netvrdím, že se také občas nenechávám strhnout trendy, ale pořád si myslím, že nejsem typická instaBITCH) a žitím převážně svého virtuálního já na úkor svého reálného já. 

"Kdo jedná proto, aby za to byl odměněn nebo, aby nebyl potrestán, není sám sebou nýbrž závisí na pochvale a kritice druhých. Dává tak nad sebou ostatním moc a vydává se na pospas cukru a biči."

Reinhard K. Sprenger

Setkala jsem se s názory typu: "Tvůj blog je odlišný od ostatních." ... "Tvůj blog není pro každého." ... a já s tím souhlasím. Nepíši pro masu lidí, která slepě obdivuje něčí virtuální já, ale pro určité Vyvolené. Chci, aby se všichni cítili při čtení mých řádků lépe, měli chuť se rozvíjet, užívat si života. Osobnostně rostu a s tím i můj blog. Neustále házet sluníčka neumím, střídají se mi pocity, nálady,... ale jsem to já. Bez přikrášlování a masek. Každé slovo, každá fotografie je můj odraz mého autentického já ve virtuálním světě. Není to mé úplné já, odraz nikdy nepředčí originál, ovšem jako plagiát rozhodně neslouží.

Mějte se krásně!

Vaše autentická blogerka

V knižním objetí

Ukojila jsem svou touhu mít doma opět o pár knih více... jsem vážně pakůň. :D

Má návštěva městské knihovny proběhla přibližně po roční absenci. Nebyla jsem tam z prostého důvodu - škola. I teď se trochu bojím, abych stíhala číst a vracet, ještě k tomu, když se blíží zkouškové (jo, blíží a nikdo mě nezastaví argumentem, že je ještě času dost!). 

Je úsměvné zjištění, že naše městská dospělácká knihovna má bohatší výběr knih z oblasti filosofie, než ta naše univerzitní.

Má extra vášeň jsou antikvariáty. Zařekla jsem se, že do zkoušek tam nepůjdu, ne, prostě! Ale vždyť... je tam tolik fajne knížek, v krásném stavu za přijatelnou cenu... ne! ... nesmíš, fuj je to!!

Nooo... možná za odměnu, pokud budu mít dobrý pocit ze zkoušek ze Středověké filosofie a latiny, to by se potom dalo tolerovat, protože v jeden jediný den zvládnout tyhle dva předměty bude dost hustý a pro možné přihlížející i zajímavý. To za odměnu prostě stojí.

...

Prodělala jsem také své období "Koukání se na filmy s válečnou tématikou".

Začalo to Nezlomným, pokračovalo Člověkem bez osudu, Zlodějkou knih, kterou jsem si pustila jako završení dočtení této knihy a konečně Předčítačem - ten jsem si zamilovala, nutně musím přečíst knihu. Podělím se s Vámi o jednu pasáž, kdy Michael skládá pro svou milovanou Hanu krásné verše:

"Nemám strach. Nebojím se ničeho. Čím víc trpím, tím víc miluji. Nebezpečí zvyšuje mou lásku. Brousí ji, odpouští všechno zlé. Budu Tvým jediným andělem. Budeš žít mnohem krásnější život, než jsi kdy snila. Nebe Tě odnese nazpět. Podívá se na Tebe a řekne: jen jediná věc nás činí úplnými. A tou věcí je láska."

Knihám zdar! :3
Vaše blogerka

Oddanost pocitům

Mám za sebou tři týdny letního semestru, nový rozvrh, některé nové vyučující,... a musím konstatovat, že tenhle semestr se jeví mnohem příjemněji, než ten předchozí. Nejen, že už vím, jak to tu všechno chodí, ale i ty předměty jsou nějak... příjemnější...

Navíc už mám jeden zápočet, což je až neuvěřitelné :D

...

Ano, ano, opět jsem se nechala strhnout směsí pocitů, negativních pocitů. Věřte, že duše Lady není stavěná na takový nápor emocí, zažila jsem pocit blízké exploze. Kotrmelec za kotrmelcem... a spousta hlášek na mou adresu:

"Víš... ono být krásná není jen výhoda... ti, co o tvé srdce bojují musí počítat s tím, že jsi jako růže... krásná, ale máš trny, které je mohou zranit..."

"Ty jsi takový flegmatik, nic tě nerozhází. Sama přemýšlíš, ale ve společnosti to neventiluješ." 

- s tím prvním popravdě nesouhlasím, ba naopak. A to druhé... no...

"Já si taky myslím, že jsi křehká."

"... ty máš tak uklidňující hlas, já bych strašně chtěl pohádky namluvené tebou, to by bylo táák super!"

"Tetování na čele, které by mělo kluky od tebe odhánělo, by ti neslušelo."

"... říká se, že se člověk změnit nemůže, ukaž mi, že to tak není..."

"... tak díky tobě jsem zase změnil názor na tebe a holky obecně..."

"... pro příště si uvědom, co vlastně chceš..."

Tolik a tolik vyřčených slov. Tolik a tolik písmen tvořící ze slov věty. Takové množství slov, vůči slzám, které byly vyplakány, spousta hodin špatných pocitů bijící se v těle... 

"... a možná, že spadneme trošičku hlouběji... myslím, že naše malá srdce to ustojí ... protože tohle je oddanost."

Omlouvám se za trhaný projev, ale někdy přece ani náš mluvený projev není zcela plynulý. Někdy zkrátka hledáme ta správná slova a když je najdeme, nejsme si jisti jejich významem, jestli opravdu vystihují to, co doopravdy v danou chvíli cítíme, jestli jsou opravdu hodny být slovy vyjadřující to, co je v nás.

S láskou

V duchu zkouškového

Tak a je to tady, mé první zkouškové období.

Musím přiznat své megaprokrastinační schopnosti, lenivost a málo uvědomění, že jde do tuhého. Raději se věnuji blogu, čtení diskuzí na Votoči, vymýšlení bejkáren s přítelem, čučení na filmy, American Horror Story,... když se dotlačím do učení jsem flustrovaná, mimo a nevěřím si, že všechno to učení do sebe natluču. Jednu zkoušku jsem absolvovala tento týden, výsledky v tuto chvíli netuším a tři ve dvou dnech mě čekají příští týden.

Výzvu dodržuji, krok po kroku. Není překvapením, že jsem se po prvním dvacetiminutovém tréninku zadýchala jako to prasátko, bylo mi blivno a trochu se mi i motala hlava a druhý den jsem cítila každý pohyb nohou ve stehnech. No, byla bych tak moc ráda, kdyby se to dalo omlouvat zdravotním stavem, ovšem to nepůjde, protože by to byla lež, jsem sportovní lemra a teď je to krásně vidět. Nemohu nezmínit ten pocit po tréninku - takový povznášející, očistný, příjemný. Ta směsice pozitivních pocitů dává člověku sílu pokračovat a těšit se na každý den, kdy najde v mailu nový díl. Jsem moc ráda, že jsem do toho šla. Je to zároveň i uvolnění kolem humbuku ohledně učení.

Mějte se kouzelně a pokud se perete také se zkouškami, tak přeji i pevné nervy! :)
Vaše blogerka

× Ende šlus holiday ×

Možná si někdo všiml mé aktivity na fb fan stránce (jako v mezích), ale neaktivity na blogu. Já si toho tedy všimla a jsem malinko v rozpacích :D ... tímto Vás tam srdečně zvu :) - budete vědět o všem možném, i nemožném v bonusech ;)

Zbyteček prázdnin. Budu tak nehorázná a dovolím si to tady předhazovat, i když to vlastně všichni víme, štve nás to, nenaděláme nic a rodičové jsou takoví "tyrani", že to, že prázdniny končí hlásí od konce července.

A teď to začne... ten šílený shon. Přijde škola, přijdou známky, potom se přiženou Vánoce,... jsme snad Supermani?! :D

Berte mě s rezervou, není to ztěžování, je to konstatování v odlehčené, snad i vtipné, náladě. :D

...

Znáte tu písničku z té jeté reklamy? "Neříkéééj mi baby..." ... ale co já to tady, vždyť snad každý, co žije u nás a nedívá se na televizi, nemá přístup k netu, ji zná. Hrají ji dokonce v hitparádách -_-. Přistihla jsem se, že si ji prozpěvuji, pouštím o.O a dokonce ji propaguji! o.O No... stane se. Ale co je na této písničce s až "drogovým" efektem dobrý? Můžu s ní provokovat kámoše, který ji nesnáší :D

...

Pamatujete na mé "předsevzetí" o zdravém životním stylu? No, tak jsem byla jako utržená ze řetězu, nechala jsem se oddávat pokušení, zlákat se od potravinového marketingového průmyslu, přátel a bylo. Litovat není čeho, možná těch pár kil na víc, které sice nějak nehrotím, ale moje tělo ano, cítí se... no, zkrátka se necítím nejlépe. Jak jsem citlivější, tak beru i stavbu jídla jináč... potřebuji vždy něco extra, jak říká mamina :D

Ale teď už vážně :*

Tady se nachází mé copánkové já, jen tak se nevidí, chtělo by to asi do copu častěji :))

Mějte se překrásně a vstupte bestovně do nového školního procesu! ***

Vaše souznící blogerka

Myself

Někdy je důležité být sám... utřídit si myšlenky... sesumírovat pocity...

Jak je těžké naučit se trávit čas sám se sebou? Velmi. Najít si čas pro přátele, rodinu, partnera, koníčky,... to je tak nějak náplň trávení času každého z nás. Jen... někdy je třeba si najít chvilku pro sebe.

Někdo si řekne, co je na tom. Ale podstata je v tom, že někdo zkrátka neví, co dělat, když je sám. Copak se musí pořád něco dělat? Jet na plný plyn? A potom jsme vyčerpaní, přemrštěně litující,... stop!

Přestavme si situaci: rozchod s partnerem. Najednou nám vypadne "někdo" z "časového plánu" našich dnů. A teď, co s tím časem? Prošla jsem si, není to procházka růžovým sadem, ale jako všechno zlé, co se Vám v životě stane, je i tohle lekce. Z vlastní zkušenosti vím, že možností, co dělat, je hafo. Ve spojitosti s nadpisem článku a celkové myšlence článku bych volila - od jógy přes pillates až po běhání, relaxování, psaní, čtení, focení, vymýšlení vynálezu, který ani nemusí fungovat, navrhovaní designu - od počítačové grafiky, po udělání ilustrace na přebal své oblíbené knihy, vařit, zkoušet se zajímavě nalíčit, natočit bláznivé nebo hudební video, redesign oblečení, navržení a ušití oblečení,... vidíte? Je toho tolik, cokoli vás jen napadne, tak zatrsakr, nesmutněte nad něčím, co nejde změnit a seberealizujte se. Musíme na sobě pořád pracovat, učit se, poslouchat, naslouchat, nestát na jednom místě - mít svůj vlastní osobní růst. A na tom se nejlépe pracuje v soukromí, kde vám nikdo do ničeho nekecá ;)

Berte to jako pomocnou ruku. Pomocnou ruku, která by vás měla navést na cestu, na které se nebudete cítit sami. Podívejte se okolo sebe... kdo vás má rád, kdo vás miluje. Je dobré najít si chvilku pro sebe, ale zároveň trávit čas i s lidmi, kteří vás mají nade vše rádi. Zdá se vám to zamotané? :D ... ale ano, máte pravdu :D ... člověk žije ve smečkách, ale zároveň potřebuje svůj vlastní prostor. Každý ten svůj prostor má individuální.

Shrnuto: chtěla jsem tady poukázat na miláčky, co neví, co s časem a bojí se ho trávit o samotě. Pořád je okolo nás přece tolik možností... :*

A mé řešení: dělejte cokoli vás napadne, čas od času vypněte a užívejte si sami sebe! :))

♥♥♥

s láskou Vaše blogerka

Lady and Lady

Moji, drazí... ♥

Co je u Lady Nectarine nového? Nic a zároveň vše.

Nectarine, jako vždy, až moc přemýšlí, i když se to snaží omezovat. Má v sobě sílu dostat se na svou vysněnou školu, studovat úžasný obor, udělat pomyslnou díru do světa, svou přítomností všude, kde se bude cítit příjemně, snaží se žít, meditovat, milovat,...

A teď jedna velmi "nečekaná", "nová" informace, bez které by se neobešel v tuto období žádný článek: prázdniny za pár dnů! :D Tik tak a volno... ach. I když jak pro koho. Hodlám se učit, až z toho budu šílet. A jo... myslím to vážně -_-... :D

Neozvala jsem se, na můj vkus, dost dlouho... třídila jsem myšlenky, pozorovala dění okolo sebe, pomáhala všem potřebující mou pomoc, prostě... zvláštní období mého života... tak vzrušující a nepolapitelné...

Take photos... yes, yes... ano, ano... Leonardo je v pohotovosti! :D

Také se Vaše maličkosti všimli toho, jak nás něco nutí snažit se po uznání? Nenarážím na nic určitého, další daná životní věc, ale zajímavé určité lidi sledovat, jak je to pohltí... až tak, že zapřou sebe sama... to bych asi nemohla. Nejdůležitější je rozvíjet se, pracovat na sobě, zároveň se nezapřít a být šťastný :*

---

Viděti tuto video? Je v něm obsaženo vše, co by měl prožít pár... jak zajímavé. Uvědomění - spousta lásek toho spolu prožijí tolik, taková spousta prožitků, ale stejně se dokáží rozejít ve zlém a nemohou si přijít na jméno. Ty nevyzpytatelné vztahy... to je zkrátka jeden z životních údělů.
To video je strašně fajne, nápadité... :))

PS. A konečně: slibovala jsem již před bilionem dní něco, čím bych někomu z Vás chtěla udělat radost, za podporu, přízeň, sílu,... :))
A ten čas nastal... v příštím článku se dozvíte vše :))

Tož to jest, zatím, ode mne, vše :))

Nezapomeňte na letní i neletní lásky ;)

s úctou Vaše nenormální blogerka

+ WOW Efekt! +

Čahojte, drazí... ♥

... hlásím se s novým článkem, který bude konečně na vlně super nálady v režii Lady Nectarine! :** :D

... všechno zlé, je pro něco dobré a život je opravdu krátký na to, zastavit se na jednom bodě a nevnímat, neužívat, nemilovat, nevědět,... a to se nesmí prostě stát nikomu z nás ;))

... ve své podstatě, ani nevím, co bych sem, teď, měla psát, ale... :D ... píši a vysílám, jen to dobré pro všechny, co si tyto řádky čtou :))

Původně jsem měla připravený článek s nadpisem: Es el, amigo, což v překladu znamená ve španělštině "Jde se dál, příteli", tedy mělo by, ale poněvadž strejda google, je někdy velmi senilní, ruku do ohně, bych za to nedala. Nakonec byl, zmiňovaný článek, strašně smutný a "jetý", takže jsem ho z velké části zavrhla.

Jo, a co prostě musím zmínit... mám v sobě strašnou spoustu vděku. Ke svým přátelům, rodině, známým, vám-čtenářům,... nejde všem dostatečně oplatit jejich podporu, povzbuzování, upřímnost,... děkuji :)

...

Prázdniny se "šouraj" :D na denní pořádek, konečně -_- a je tady poslední dohánění známek... jedním slovem - PEKLO! Jsem... ano, uznávám... lempl a nechávám, vše, na poslední chvíli, to bych ani nebyla já kdyby to bylo jinak :D Jako bonus školního shonu jsem se již stihla megasticky spálit a tělo mám v jednom ohni, což je peklo číslo dvě. Ano, věděla jsem, že bych se měla namazat, ano, mám bledou kůži, což znamená, že se snadno spálím, vím to, ano, mohu si za to sama a ano, opravdu jsem byla při smyslech, když jsem v nejhorším horku chodila venku a užívala hezkého počasí s úžasně tráveným časem :D - jsem prostě rebelka a musela jsem dokázat, že se sluníčka nebojím :D

mějte se krásně a nádherně zároveň

...myslete hlavně na to, co Vám vlévá štěstí do žil

...a na ty, co Vás učiní šťastnými

Vaše blogerka

Tenká hranice

Jak tenká je hranice mezi blogem a realitou? Velmi malá, asi tak, jako beruška.

... to jen takové mé moudro, postřeh... způsobený tím, že si nejsem jistá, jestli mám brát blog, jako součást mého reálného života, běžně si o něm s někým povídat a "nestydět" se za něj. Ne, že bych se opravdu styděla, jen nevím, jak nazvat pocit, že si nechcete rozházet vztahy nebo cosi, případnou čtivostí, btw. už se mi to stalo a není to, vůbec, nic příjemného.
Právě prožívám období plné, řekněme, trablů. Ohledně partnerských vztahů, školy, zdraví,... všechno se sype. A já jen přihlížím, tomu všemu, protože, zatím, nevím, jak z toho ven. Ale dobrá... někdo mě, asi, zkouší, co vydržím, no, proč ne.

Snažím se tu nepsat nějaké osobní záležitosti, z poučení, že se to zkrátka nevyplácí, ale za žádnou cenu, nechci mazat staré články. Někdo je již četl, komentoval... zkrátka nechci, tvoří celek blogu. Kdyby mé okolí s jistotou vědělo, že sem píši, nevím... asi by se ukázalo, jací všichni doopravdy jsou - buď by to přijaly = mají mne rádi a chtějí, ať dělám cokoli, co mi dělá radost a ti druzí = to je ale blbka, takový kraviny, že jí to baví, budu psát anonymy, to bude prča,... pro mě, velmi zajímavý, pochod myšlenek. Coby, kdyby...

Nechci, aby se blog používal jako případná zbraň, proti mě, např. při hádkách a co já vím při čem ještě. Chci ho mít jako prostor klidu... porozumění... uklidnění... legrace... satiry... zkrátka, nic přehnaně negativního, co by mělo špatný vliv na mě, i čtenáře. Vážné věci se řešiti musí, to se bere jako samozřejmost, špetka negativity nikoho ještě nezabila. Realita, přece, není vždy "žůžová", ale prosím, o co největší snahu, vidět věci "žůžověji", než opravdu jsou... i když to nejde... alespoň, pokusit se...

Vaše, někdy až moc, přemýšlivá blogerka

PS. nezapomeň sledovat novinky na FB nebo bloglovin, ptej se mě na Ask,... atd. však to známe :))

÷ Carrie from the city ÷

Jednou večer, když jsem nemohla usnout, bloudila jsem internetem. Většinou mě něco na chvilku zabaví a já jdu v klidu spát, jenže po přečtení jednoho, pro mne, zajímavého článku, to bylo snad ještě horší...

Článek byl o (všechny ten seriál, filmy známe) Sexu ve městě, konkrétně o tom, čím se můžeme přiučit v lásce (ne, opravdu, ne sexu, kdyby něco :) od hlavní postavy Carrie. Článek se mi líbil, jukla jsem na reakce ostatních... a ty byly úplně opačné. Lidé si stěžovali na frigiditu, neatraktivnost hlavní představitelky, feminismus, heslo "buď svá" je slátanina,... nooooo... nevím. Opravdu nevím, co si mám myslet o takových názorech. Tak nějak se připravuji na studium psychologie, a i když nemám prakticky žádné pevné základy, myslím si, že takto komentující lidé patří, řečeno opravdu hodně hezky, mezi "elitu" stěžovatelů si na všechno možné, i nemožné.

Někdo si myslel, že takovýto seriál, hlavně názory hlavních představitelek, nemají NIC společného se životem a je úplně k ničemu ho sledovat... to by se dalo potom říci prakticky o každém seriálu.

Já nejsem ujetá na tuten seriál, viděla jsem pár dílů, filmy oba a nepřišli mi špatné, líbí se mi celkově ta nadsázka, ženský svět jako střed vesmíru, svobodné a silné ženy. Snažím se mít objektivní názor, píši tuto v době velké ospalosti, ale proboha, na seriály a filmy se díváme jako druh kulturní zábavy. Nikdo by neměl hledat reálné základy pro případnou pomoc ve svém životě. Náhodně se může něco objevit... ale berme to s rezervou. Každý jsme individuální, jsme ojedinělí, problémy řešíme vlastní osobností, používáme své schopnosti, zkušenosti, myšlenky,... inspirovat se je fajn... ale myslím, že ne, zrovna z televize. Může se stát, že potom se díky tomu, tak trochu, upneme na představu, že řešení najdeme v televizi pokaždé.

A tady je důvod, proč se mi článek líbil. Citace z jednoho Carriiniho zápisku:

"Později toho dne jsem se dostala k přemýšlení o vztazích. Jsou tu takové, které vám otevřou dveře do něčeho nového a exotického, takové, které jsou staromódní a familiární, vztahy, které přináší spoustu otazníků, známosti, které jste nikdy nečekali, románky, které vás zanesou dál, než jste čekali, ale taky takové, které vás nikam neposunou. Ale nejvíce významné, náročné a vzrušující vztahy jsou ty, které máte sami se sebou. A jestliže najdete někoho, kdo bude milovat vaši osobnost, bude to prostě skvělé."

... tak nějak mě ten text zahřál u srdce... :D Mám pocit, že scénáře se občas píší i s pomocí odborníků na psychologii ;))

Možná, že tento článek bude spíše nepochopen a zapadne do propadliště dějin (pro někoho moc dlouhý,...), ale zkrátka se mi ho chtělo napsat. :))

Velké díky za prokousání se až sem! ;)
Vaše blogeřice

= Detektivní okénko =

Čahojte, moji mílí a milé a drahé a drazí :))

... jsem sice asi poslední člověk, kterého to zaskočilo, ale tak nějak díky článku jedné vele-známé blogerky se provalila taková záležitost... a to, že jeden blog o kosmetice, psal chlap :D

JENŽE! všechno nasvědčovalo tomu, že blog celou dobu existence píše mladá žena, která je jedna z tisíce blogerek píšící o kosmetice... nemohu si pomoct, ale to je úplná detektíííívka, milý Watsone! :D

Jde mi vlastně o to, že mi přijde ta situace poněkud vyhrocená, protože (i můj) oblíbený blog od tohoto autora, ať už to skutečně byl muž nebo ne, zmizel z povrchu zemského, ani stopy, které by nasvědčovaly, že vůbec kdy existoval, takže spousta výborných článku je v nenávratnu pryč. Strašná škoda, plno inspirace, typů a doporučení, zde bylo. Všechny texty, které jsem na tomto blogu četla měly hlavu a patu, spousta užitečných rad, recenze, které byly opravdu objektivní a to, že to všechno opravdu napsal nějaký muž, může být sice pravda... jenže mě by to nevadilo :)) Kvalita "tutoho" blogu byla obrovská, měla velkou hodnotu... tak proč proboha jedna debata pod článkem musela způsobit tolik škody... :(
Já žeru konspirační teorie všeho druhu, jsem naivního typu (jo, ofiko přiznávám! :D), ale každý z nás, co píše blog ho píše za sebe... osobnost se v textu vždycky otiskne... takže ty převzaté fotky bych opravdu nehrotila.

Ať si, kde si, milý autore blogu, o kterém zde píši, měj radost ze sebe, že si dokázal psát o tom, co tě baví a klidně se vrať, jako anonym nebo skutečně za sebe, vždyť ti to psaní bude chybět ;))

Co chci tímto článkem říci: i přes negativní věci, je dobré jít si za "svým". Neohlížet se na ty, kteří nám hází klacky pod nohy a dělat cokoli, co nás baví.

toť vše od Vaší "blogeřice"

•Jak se zbavit "strašáka" aneb Motivation•

Jak si račte všimnout moji drazí, zrušila jsem Toplist. Už mě neskutečně "sejřilo", jak jsem skoro pořád koukala na návštěvnost, která je u Toplistu stejně (prý) zavádějící. No, a já už zaváděná nikam býti nechci, takže jsem se rozhodla tuto statistiku návštěvnosti z blogu úplně vyškrtnout. Upřímně vám říkám, že je mi bez něj lépe. A ani graficky se mi nelíbila ;)) Nejsem statistický fanatik, ale... 

Každého blogera zahřeje u srdce hlavně komentář. Dobrý, samozřejmě. I když si budeme nalhávat, že návštěvnost není důležitá, není to tak úplně pravda. Číslo nám udává počet čtenářů, který je ochotný dát svůj drahocenný čas do přečtení článku. A já prostě nechci být otrok nějakého počítadla. Chci aby všem tu bylo dobře. Tečka. Nic méně, nic více, prostě aby se sem případně lidičky rádi vraceli a popřípadě sledovali. Kapýto? :))

Miluji komentáře, které mi dodávají sílu psát. Podpora od vás je pro mne největší odměnou.

Velký dík!
Vaše pořád děkující blogerka






PS. Těšte se na následující články! ;))

Stairs to the...

Chodit po schodech nebo jezdit výtahem?
"Never look backwards or you'll fall down the stairs."

Nezbláznila jsem se... to mě jen napadlo přirovnat život k obyčejným schodům. Neexistují žádné "životní" výtahy, které by nás vždy, když nám je úzko, vyvezli na špičku mrakodrapu a ukázali nám výhled, viděný King Kongem, s obří perspektivou.

Chceme aby život byl snadný, abychom žádné takové točité schody nepotřebovali... ale přeci je potřebujeme. Nechceme být přece padavky a musíme v životě cosi špatného prožít, abychom si vážili věcí a lidí, které máme rádi.

Chceme životní naplnění našich přání, tužeb a snů.

Chceme lásku... lásku na celý život.

Chceme peníze... peníze, za které si spokojenost stejně nekoupíme, ale jsou jakási náplast na bolístky a ano, dnes je život, dá se říci, jen o penězích.

Chceme... chtít.

Po schodech zkrátka jít musíme... vynaložit určité úsilí a "vypotit" šťastný a spokojený život...

Fotografii poskytl KMKDesign, výrobce schodů, zábradlí a zámečnických výrobků : http://www.kmkdesign.cz/.

♦ Liebster blog award ♦

Dostala jsem super příležitost zapojit se do (teď celkem v kurzu) řetězového blogerského projektu Liebster blog award. Blogeři se navzájem nominují, nominují své oblíbené blogery, do 200 pravidelných čtenářů a vymyslí 10 otázek, které mají něco zajímavého o daném blogerovi prozradit.

Moc děkuji Verunce za nominaci :))

Měla jsem strašný problém vybrat jen 3 blogerky, někdo nominoval klidně i 11, ale myslím si, že by nominace nebyly potom tak výjimečné :D

Za sebe nominuji: Andrejku, Be, Luciannu. Jděte do toho holky! :))

Tohle jsou otázky pro vás:

 1. Co pro tebe blog znamená?

 2. Máš nejoblíbenějšího blogera nebo blogerku?

 3. Co si myslíš o blozích, které jdou jen za vysokou navštěvovaností?

 4. Doplň: "Kdybych mohla všechno na světě, tak bych... "

 5. Vrátila by jsi někdy čas?

 6. Věříš na zázraky?

 7. Co ráda posloucháš?

 8. Co si myslíš o lidech, kteří nemají pokoru?

 9. Kde myslíš, že budeš za 50 let? :D

 10. Černá nebo bíla? :)

1. Kdo tě inspiroval k blogování?

Než jsem začala s psaním blogu (poprvé to bylo na blog.cz), neměla jsem ani tušení, že existuje nějaká blogerská komunita. Spíše se, postupem času, inspiruji až teď :))

2. Co ráda děláš, když se zrovna nevěnuješ blogu?

Ráda kreslím, čtu, tančím Street dance, poslouchám muziku, sleduji dění okolo sebe, chodím na výstavy, věnuji se přátelům a rodině, řeším radosti a strasti života osmnáctileté slečny a chodím do školy :)

3. Čteš ráda? Jaká byla poslední kniha, kterou jsi přečetla?

Čtu moc ráda, ale stává se mi, že ne každá kniha si mě získá. Naposled jsem přečetla Řízkaře od Barbary Nesvadbové.

4. Oblíbená kosmetická značka?

Jedinou nemám. Miluji spíše konkrétní produkty, ale obecně mám ráda spíše kvalitnější věcičky (ovšem mít na ně peňázky, že? :D).

5. V kolika letech jsi se začala líčit?

Pořádně až díky holkám na střední. Snažili se mě povzbudit k tolerování sebe sama a chtěli mi ukázat, že se dívka nemusí nutně zmalovat, ale stačí jen přikrášlit. Naše třídní holčiny jsou úžasné ♥ mám je strašně ráda ♥ :)

6. Ví tvé okolí, že máš blog a pokud ano, jak na něj reagují?

Pár "zasvěcenců" to ví a toleruje. Nikdy jsem to moc neroztrubovala a ani nechci. Vím, jací lidé dokážou být...

7. 3 vlastnosti, které tě dokonale vystihují?

Asi přívětivost, spolehlivost a snovost.

8. Změnil se ti nějak život od té doby, co jsi začala blogovat?

No, změnil... to ani ne :) Možná jen v tom, že sdílím svůj osobní svět s cizími lidmi, kteří sem chodí, protože se jim v mém světě líbí nebo se s ním ztotožňují a v něčem jim pomáhá. Jsem moc ráda, když mohu komukoli pomoc...

9. Jedna věc, která tě dokáže rozveselit?

Nejspolehlivěji moji blízcí, ať už z rodiny nebo z přátel, nebo ze školy.

10. Oblíbená příchuť zmrzliny?

Čokoládová :)

Photoshoot by Tomáš Pacovský :D

Doufám, že jste se o Nektarince dozvěděly zase něco nového.

Děkuji všem, co se prokousaly až na konec rozhovoru :D

Nezapomeňte věřit v sebe sama :))

Vaše snová blogerka