Vánoční přemítání

Letošní rok se pomalu stává minulostí a musíme se konfrontovat s opětovnou existencí vánočních světýlek, stromečků,... a nakupováním dárků. Tato činnost je snad jediná věc, která mě přinutí "nenechávat to na poslední chvíli". Nemám ráda šílenství v podobě davů lidí, strkající se a bojujíce o materialistická kvanta věcí.

Nakoupit co nejméně věcí, za co nejmenší peníze. Tato filosofie mě provázela každý rok, ovšem letos jsem se zamyslela více nad tím, jak materialistická a chtivá společnost je (i se mnou), lačnící po předražených serepetičkách mající ovšem přídech určité lásky. Nechci tu rozvádět debatu o minimalismu (který je mimochodem děsně v kurzu, až občas ztrácí na významu, jak to tak bývá u záležitostí, které se stanou trendem). Dusí mě představa, kolik budu muset zase utratit ("muset" = protože chci udělat svým blízkým radost - doufejme v pouhou radost), kolik vlastně nepotřebných věcí v pokojích všech přibude a kolik času v obchodech strávím.

Jsem otrávená a zároveň ráda, že mám příležitost obdarovat, prokázat úctu nejen činy, i když ty mají mnohem větší význam. Ty váhy kolísají a nemohou se ustálit.

Dekorace. Je. Fajn. Vánočně vyzdobená města vonící trdelníkem, praženými oříšky,... vánoční trhy sálající předraženou tradicí, ale i příjemně hřejivou atmosférou.

Ve vánočním duchu

Jablko

Kult nakousnutého jablka.

Poslední dobou se mě dotýká mobilní technologie, páč mám trochu problémy se svým Samsungem. Dostávám se dobrovolně do rozhovorů, ptám se, vyptávám, jsem zkrátka lačná po informacích, jsem takový technologický ignorant, takže zkrátka potřebuji poradit. A vláda iPhonů je tak rozsáhlá, že tato debata jím skoro vždy končí.

"A nechceš teda iPhone?"

Což o to, chtít můžu. Ale když se podívám na ty ceny, chtění mě tak nějak přejde. Představa, že se mi ten telefon pokazí, i když je prý pravděpodobnost velmi nízká, se mi vůbec nelíbí. Asi pocházím z kraje, kde taková suma je pomalu enormní, no.

"Vydrží ti dlouho."

O tom já nepochybuji, zkušenosti okolí mluví za vše. Ale ta cena...

"To našetříš."

Našetřím, ale představa, kolik věcí bych si mohla pořídit... uuuuuuu... mobil vs. třeba dovolenka, no, nevím.

"iPhone je prostě nejlepší mobil na světě."

Tak na tohle jsem trochu alergikuš. Z tohoto tvrzení, které je překrucováno do fanatického mekotání o tom, že všechny ostatní mobily jsou srajdy, vzniká pomalu až třetí světová. Lidi, každému vyhovuje přece něco jiného, tak někdo má rád tlačítkovou Nokiju a co, jako. Není třeba se hádat.

"Mám ho, jsem borka (or borec) a jsem nejlepčejší!"

Výkřiky úplně o prdu. Jo, jo, jo i tací lidé existují - jsem přinejmenším vládce planety tím, že mám mobil příslušné značky, ostatní s jiným typem nebo dokonce značkou jsou spodina. Ježiši, proberte se.

Nikdy neříkej nikdy, možná se jednou hecnu a vážně na něho prašule sesbírám a přesvědčím se konečně sama, co za mobil to vlastně je, proč je tak opěvovaný. A nebo prostě zůstanu u toho, že jsem ta chudá studentka, která řeší peněžní záležitosti tak vážné, že tolik peněz prostě nedá.

Mějte se pohodově!

Strašáci

V šestém dnu Výzvy mi dal Tomáš velmi zajímavý podnět na článek. V rámci pravidelnosti a zvyků jsem poslouchala přednášku i na téma strachů, které mají vliv na všechna naše jednání. Přes ně nejede vlak, neuděláme krok, neoslovíme tajně milovaného člověka, neskočíme padákem, nepomilujeme se, nepřihlásíme se do tanečního kroužku, nepohladíme kobru, nevezmeme do dlaně pavouka, nenapíšeme test, nestudujeme vysněný obor, nezveřejňujeme články,... tu kobru berte s rezervou :D

Budu se držet jeho rozdělení tří klíčových strachů a rozpracuji je podle svého uvážení:

Nedokonalost

Kdo by nechtěl být dokonalý. Dokud si sami neuvědomíme, že je to hloupost, honíme se za iluzí ideálu, kterého se nikdy ani prstem nedotkneme. Jsme uvězněni v kleci médiích, podsouvající nám modelky s extra hubenými těly, s tvářemi bez poskvrnky, s velkými šatníky, s perfektními muži vlastními Ferrari a BMW,... nereálný svět na oko. Protože i modelka má své pupínky, pihy, zdravotní potíže kvůli dodržování přehnaně přísného jídelníčku, šatník vykoupený focením v plavkách při rozbouřeném moři, v extrémních zimách, pláče kvůli příteli, který je sice na oko pěkný, ale bije jí, nadává, ponižuje,... na oko huj, pravda fuj. Nespoléhejme se na to, co vidíme jen jako špičku ledovce. Pod hladinou je největší část rozhodující o celku.

Selhání

Strach ze selhání mám ve škole dennodenně. Jsem na sebe strašně přísná, chci si zasloužit tam být, vykoupit se, ale jdu na to zle. Mám na sebe až přehnané nároky, porovnávám své výsledky s ostatními, nedokáži se soustředit jen na sebe, stále nad něčím negativním dumám, nevěřím si. Zlá, Nectarinka! Tohle naprogramování nemám určitě sama. Musíme se ho zbavit, jinak se zlou potážeme (hmmm... potážeme, to slovo se mi líbí :D). Proč nejdeme do věcí upřímně na sto decibelů s pocitem síly a odhodlání? Proč se shazujeme? Neúspěch je přece součást lidského života, ne vše se podaří, proč se podkopávat a podporovat záporné? Když se ponoříme do neúspěchu při prohře, je to smutné, ale zamyšlení hodné.

Neznámé

Neznámé a neprobádané v nás budí obavy. Co když mne za branou strachů čeká něco zlého? Mám se odhodlat, překonat sám sebe a vstoupit do neznámého? Mám být odvážný? A proč ne? Kdo udává protiargument? Překonávejme své obavy, překonávejme své strachy, překonávejme sebe.

Nenechme se zastrašit strachy...
Vaše milující blogerka

Pihatost v kurzu

- Organizační poznámka: Tak já nevím, mám nebo nemám zahrnout do článků i pozdrav? Co myslíte? -

Dnes pro vás mám takovou mou malou odezvu na aktuální trend, ve kterým jedu už od mala (od dob, kdy to trendy nebylo).

Je úsměvné sledovat trendy. Řeknete si, sakra, jak to, že je to v kurzu zrovna teď?

Pihy. Znamínka krásy. Já je v dětství neměla ráda, nikdo je moc neměl a když, tak v mnohem menší míře, než já. Všichni "cool people" ve školce byli s čišťounkým sladkým obličejíkem. Ale jinak má maličkost sladce vcelku vypadala. Začátek puberty byl s pihami masakr. Přímé útočení kvůli nim nebylo, to mělo jiné nepochopitelné důvody, ale zrovna, podle názoru ostatních, mi na kráse nepřidávali.
Dnes k nim přistupuji jako ke své součásti, dodatku, detailu, který mne dělá tím, kým jsem.

A co mě vlastně přimělo psát zrovna o nich? Jedna americká umělkyně přišla s nápadem vyrábět "pihaté tetování". V prodeji bude v lednu a představuji si ho jako plato teček k zastřižení podle libosti, na nos, tváře, zadek,... má to vydržet až týden a cena se bude pohybovat v přepočtu na Kč okolo jednoho tisíce.

Většinou chceme to, co nemáme a tak se přizpůsobíme podle své touhy.

s láskou blogerka

Grow up

Lady Nectarine se zamýšlí nad dospělostí...

Nejsem si jistá, zda chci být dospělá. Svět dospělých je převážně vážný, zodpovědný, úskoprsý,... (-no, dobrá, jak kdy...) asi si založím svůj nový "Svět dospěláků". 

Letos mne čeká práh dvacítky. Nespočetně krát se o tom mezi námi diskutovalo a došlo k závěru, že se na svůj věk opravdu necítíme. Jsme jako ti, co "ve středním věku" přemýšlí nad pomalu přicházejícím stářím, akorát s tím rozdílem, že nám tento prazvláštní přemýšlející proces nastal nějak brzo...

Představím si sebe před deseti lety. Malá holčička milující vlny ve vlasech, po noci strávené se spletenými copánky, koukající z okna na "svou" kašnu a přemýšlející nad tím, jak to zaonačit a dostat tu panenku Barbie s česacím pejskem. Dostanu samé jedničky a panenka bude moje, jej. Středobod vesmíru - panenka. Kde se nachází střed mého vesmíru teď?

Teď je pro mne číslo jedna strašně moc věcí. Rodina, přítel, přátelé, škola - vysoká škola, maturita. Jsem jako Alenka v říši divů (pozn. pro L. M. - ano, lásko, nejen ty jsi má Alenka*) a nořím se do králičí nory s obavami, co mne v ní čeká. Věřím, že jen v to nejlepší, protože mé snové, optimistické já je naladěno na super vlnu naděje, víry a pohody... chci žít, ne přežívat jako kdysi, za doby, kdy jsem se cítila někdy tak... sama a opuštěná.

Zatímco dětské dušičky sní o nezávaznosti, nespoutanosti v dospělosti, realita ukazuje spíše opak v podobě pravidel. Dospělý jsou zaslíbeni zakládat rodiny, vydělávat peníze, vychovávat děti. Nechci žít v takovém nařádkovaném stereotypu. Hledám... svou vlastní verzi dospělosti...

Chci žít v dospělém světě, ostatně, všichni jako malý špunti chceme vyrůst, sníme o volnosti, svobodě... ale chci opravdu zachovat svůj pravý pocit svobody a volnosti... chci dělat, co mne baví a naplňuje.

Dělejte hlavně to, co vás baví a naplňuje.

Vaše právě-čtoucí-povinnou-četbu-k-maturitě blogerka

× Ende šlus holiday ×

Možná si někdo všiml mé aktivity na fb fan stránce (jako v mezích), ale neaktivity na blogu. Já si toho tedy všimla a jsem malinko v rozpacích :D ... tímto Vás tam srdečně zvu :) - budete vědět o všem možném, i nemožném v bonusech ;)

Zbyteček prázdnin. Budu tak nehorázná a dovolím si to tady předhazovat, i když to vlastně všichni víme, štve nás to, nenaděláme nic a rodičové jsou takoví "tyrani", že to, že prázdniny končí hlásí od konce července.

A teď to začne... ten šílený shon. Přijde škola, přijdou známky, potom se přiženou Vánoce,... jsme snad Supermani?! :D

Berte mě s rezervou, není to ztěžování, je to konstatování v odlehčené, snad i vtipné, náladě. :D

...

Znáte tu písničku z té jeté reklamy? "Neříkéééj mi baby..." ... ale co já to tady, vždyť snad každý, co žije u nás a nedívá se na televizi, nemá přístup k netu, ji zná. Hrají ji dokonce v hitparádách -_-. Přistihla jsem se, že si ji prozpěvuji, pouštím o.O a dokonce ji propaguji! o.O No... stane se. Ale co je na této písničce s až "drogovým" efektem dobrý? Můžu s ní provokovat kámoše, který ji nesnáší :D

...

Pamatujete na mé "předsevzetí" o zdravém životním stylu? No, tak jsem byla jako utržená ze řetězu, nechala jsem se oddávat pokušení, zlákat se od potravinového marketingového průmyslu, přátel a bylo. Litovat není čeho, možná těch pár kil na víc, které sice nějak nehrotím, ale moje tělo ano, cítí se... no, zkrátka se necítím nejlépe. Jak jsem citlivější, tak beru i stavbu jídla jináč... potřebuji vždy něco extra, jak říká mamina :D

Ale teď už vážně :*

Tady se nachází mé copánkové já, jen tak se nevidí, chtělo by to asi do copu častěji :))

Mějte se překrásně a vstupte bestovně do nového školního procesu! ***

Vaše souznící blogerka

▬ Hurt sentence ▬

Zase jeden článek k zamyšlení... 

Věta zaručeně devastující ženské srdce: "Nikdy jsem si s tebou neměl nic začínat, teď toho lituji!" ... zatraceně zamrzí.

Ne, že bych takovou větu slyšela od bývalého já, ale případů okolo mě bylo. Jako v nějakém romantickém slaďáku, kde se zhrzený muž snaží zaútočit na citlivou stránku. Až je mi z toho špatně.

Neříkám... i my holky dokážeme ublížit, když opravdu chceme. Ale tahle věta je od kluka, co vás "měl" před krátkou dobou (no, "měl", no) milovat, ztělesněná podlost. Ano, jsem ze staré školy. Gentlemani a charakterní kluci jsou dnes velmi ohroženým druhem.

Zapoměla bych na všechny věty, kterými se snažíme uklidňovat, ve smyslu zapomnění na křivdu této věty a fakt, že není snadné najít rovnocenného partnera. Ten člověk si evidentně buď nevidí do pusy, do srdce, do hlavy, do pr*ele,... - moje pocity, nemohu si pomoc :D , nedokáži pochopit, jak může kdokoli vědomě ubližovat, což vysvětluje, proč se tím vůbec zabývám. I když vím, že lidé byly, jsou a budou opravdové "mrchy", stejně jejich mentalitu mám vy víte kde. Tragédi.

Budu se na Vás těšit příště u určitě lepšího, veselejšího tématu :))

Vaše přemýšlící blogerka

• Poetic lyric

Ahojte, drazí ♥
... tento článek byl psán za jednoho, prázdninového nočního bdění...

... a tak tady teď sedím u počítače, se svou milovanou kočičkou na klíně. Růženka mě doslova přepadla, když mi svým nevinným tělíčkem skočila do náruče, potom, co jsem ji s točité židle vystrnadila. Mé neotesané dobytí místa bylo zapříčeno potřebou něco napsat. Poslouchajíce Kasabian, jednu z mých aktuálně nejoblíbenějších kapel. 

"Není to se mnou lehký

A dovedu tě k šílenství

Alespoň nejsem slizkej

Jen se snažím spravit svět

Jestli chceš, vezmu tě ven

A mám pocit, že tě dokážu udržet vzhůru celou noc

...

Unavenej z přijímání objednávek

Vyrovnávání se s poruchami

Ti špatní mají moc

Kysne mi z toho mléko..."

... ten band jsem si vážně zamilovala. Vážní, ale s grácií svou vlastní, se špetkou odlehčení v podobě nebrání se tak zcela vážně. Ještě si mé já nestačilo všimnout písně, nazývající se slovem z textu. Vlastně už jo. Název shrne celý song. Slovo od slova, sloka od sloky... výstižně shrnuto - skvost.

...

Asi bych si měla něco udělat s vlasy. Každý se měníme. A vlasy mám už nějakou dobu stejné... a ne. Tohle myšlení je nepatřičné. Jen zaexperimentuji s účesy.

...

(Růženka to vzdává a z klína přeťápká na volný kousek židle, kde se stočí k mým skrčeným nohám.)

...

Jako kdybych cítila poryv letních lásek... budu ráda, když to všem zúčastněným v klubu: "Podívejte, chodíme spolu, léto forever, muck." opravdu vydrží...

...

Tuto větu vytesat do kamene: "Křivda je jednou z nejsilnějších emocí, která má na naši psychiku ale i fyzické tělo destruktivní vliv."

...

Konečně bych mohla zabořit pořádně "frňák" do učení. Když ono... vnímání světa okolo je tak rozptylující.

Mějte se sluníčkově

Vaše poetická blogerka

PS. Smajlíky jsem vynechala zcela vědomě ... neznamenat, že je tento post být zcela ironický... schválně se zkuste pozastavit nad tím, co je a co ne... drtivá většina je jak psána, tak dána :D

♦ Big bang Nectarine

Ahojte, drahouši! :D

Jako kdyby mi v hlavě vybuchla bomba! :D Posledních pár dnů jsem jako hyperaktivní dítě, kterému vzaly lízátko! :D

Jedna z věcí, která mi pomalu nedá spát, je skutečnost, že má filozofie je skoro pořád na malé úrovni. Je mi jasné, že nic není hned, chce to čas. Ale jako každý, potřebuji všechno nejlépe hned. Zpropadená lidská vlastnost :))

Život jako kdyby se chvilkami zastavil. Neděje se nic zásadního. Jako kdyby ten zmatek posledního půl roku byl již opravdu moc, nastal čas poklidného užívání si sebe a všech svým milovaných ♥.

Nezveřejněný status na Lady Nectarine:

"WOW... ten pocit, když začne hořet vagon vlaku, kterým jezdíváte do školy a řeknete si: "Kdyby to byl všední den, nebyly prázdniny a zrovna bych jím jela..."... o.O ... kdyby, kdyby... no, fuj - kdyby! :)" ... vážně, bylo to ve zprávách. Do našeho města lidi svezla autobusová doprava, nikomu se nic naštěstí nestalo. Jak se říká, že bychom neměli myslet na to, kdyby tohle, tak by tamto... jen potvrzuji, platí to snad vždycky.

Vysvětlí mi někdo, proč mám napsaných x článků v konceptech a stejně je mám pořád v záloze, protože se mi chce všechny je přepsat? Divné... aktuální rozpoložení při psaní konkrétních článků je zřejmé... zatr.

Ještě jednou bych zmínila fb. Stránka blogu má 30 liků! Strašně moc děkuji! :**

Vaše prázdninová blogerka

♪ Máj mňůzik story

... a tak se mé já nedokáže odtrhnout od nové desky Lany Del Rey. Asi jsem se opravdu zamilovala ♥♥♥

Hudební průmysl mě baví. Řada inspirace, originality jako v dalších uměleckých odvětví. Jen... poslouchejte "máj mňůzik story":

Nedávno jsem koukala po dlouhé době na televizi. A jak jinak, než že jsem sjížděla hudební stanice. Přepínám, přepínám,... a ono pořád nemohu narazit na nic, co teď poslouchám. Buď samé ohrané hitovky, hrající pořád dokola nebo zcela pro mě neznámí interpreti. Buď stárnu, puberta už vyprchává - už se mi nechce jít jako ovečka stylem žebříčků v hitparádách or... mám stále vyhranější hudební vkus.

Upřímně doufám, že platí ta druhá možnost. A tak nějak si myslím, že tomu tak opravdu je. Vybírám, poslouchám, naslouchám textům, případně googlím překlady, pozoruji její vliv, přemýšlím o pocitech autora při psaní i poslechu písně, pocity mé,...

Lana, Kasabian, Artic Monkeys, Katy B, Marina, Florence, Gorillaz,... jen výcuc aktuálních hudebních lásek, ke kterým se stále vracím, i třeba s letitými odmlkami. 

Ale zpět k Laně. Její Ultraviolence je... aaaaach... boží záležitost. Její debut + nové počiny mi v mptrojce budou znít do aleluja...
Dodatek - co na tom, že poslouchám i klavírní, orchestrální skladky? Mozart, Bach,... nejsem šílená, pouze svá :D
Dodateční dodatek dodatku - mám ráda i jazz :))

Na vědomost se dává, že v domově důchodců mi bude hrát hologram-Lana + všichni ostatní, co jsem vypsala :D

...věnujte hudbě svůj obdiv, jakékoli, která si Vás získá...

Vaše blogerní blogerka

▲Bad foodzilla! ▲

Jídlo, jídlo, jídlo... všude, kam se podíváme. "Třicet deka, godhaje, prosím!" "Cože? Šunkáč v akci? Beru ho!" "Že bych si dala ještě do košíku ty sušenky, když už jsem okolo nich prošla?" "Se*u na to, dietu držím , až od zítřka." :))

Když se nad tím tak zamyslíme, jsme takoví "otroci" potravin všeho druhu :D (- nejčastěji sladkostí :D)

Tento komiks byl kreslen podle mé maličkosti - a to nekecám :D

•••

Nemohlo si nevšimnout mé situace - jsem doma... a najednou... že bych něco snědla? Lednička promlouvá "ledničtinou" a nabádá mne k zločinu. A já... se nechám strhnout. Sušenky, čokoláda, jogurty, ty na mě platí hlavně, ufffffff :´(

Ne, nemám ani tak hlad, nechci dělat tlaky, ale jo, je to tak, Houstone? Když se nudím, tak jím. Když jsem ve stresu, jím. Když jsem najedená, ale mám chuť na cokoli, co jest v ledničce, jím. Když se najím v restauraci a přijdu přecpaná domů, jím (no, dobře, to hlavně mamka mi nevěří, že jsem jedla, takže mi nandá na talíř, proběhne minihádka a já to všechno sním, abych ji udělala radost :D). Ale všimněte si - v každé větě JÍM :D ... není to už úchylka? :D

Strejda google, mocný to vyhledávač, mi našel miliardu odkazů o záchvatovém přejídání a mé já si uvědomilo... jsem zajatec jídla o.O, to už trpím poruchou příjmu potravy! o.O - o.O - o.O

Je pravda, že poslední půl rok byl pro mou psychiku dost "hárdkór" a spánkový deficit je den ode dne větší a větší. Netřeba rozepisovat. Ale že bych došla až do takové fáze? S tím se prostě musí něco udělat, oprava, já se sebou musím něco udělat. Zvlášť po tom blbým pocitu, když na mě mamina: "Kde jsou ty sušenky, co jsem koupila? Jak to, že už nejsou? Co si to dovoluješ mi jíst moje sušenky? Kup si svoje!" -_- ... ou...

A tak se má maličkost rozhodla dát vale přejídání., v překladu, již nebýti foodzillou. Bez výjimky! Už i noční nálety jsou nepřípustné! Jo a poznámka pro mne: nevšímat si váhy, klid, je to jen číslo, číslo rovná se matika, matika rovná se zlo... a je mi hned lépe :D

Nebuďme přívrženci "vyžíračo-ledničkové sekty", bojujme za normální stravovací návyky! 

Zakládám anti klub proti této sektě, kdo jde do toho se mnou? :D

Mějte se zatraceně skvěle!!!! :))

... a mějte se rádi i se svými úchylkami! ;)

Vaše blogeří foodzilla

Me and my ELLE ♥

Nádherný víkend, drazí... :))
Hlásím se s pohodovým počinem, jako dělaným pro pohodový víkend... :)

(Upozornění: Komu by se zdál tento článek zcela zbytečný, nevadí, možná, že je :D)

Už jsem toho za svůj dosavadní život napsala tolik, že už s jistotou nemohu posoudit, že se již neopakuji :D (PS. neberu se za bůhví jakého spisovatele a ze srdce doufám, že toho ještě spoustu napíši :)).

Je dosti možné, že jsem tedy psala nebo se jen zmínila o časopise ELLE. Miluji ten svět v něm... nablýskaný módní svět, svět luxusu, přehlídek, modelek, kterým se chce rovnat každá z nás (některá postavou, některá jejich úspěchy) a nepřeberné množství informací týkající se všeho možného. Promlouvající k ženám, slečnám po celém světě... vyprávějící příběh o snové kariéře, to se zmiňovati snad nemusím, to je samo :D

Od čarodějek W.I.T.C.H., přes období teen - Bravo GIRL a Bravíčka (ano, ani Lady Nectarine se tyto časopisy nevyhnuly), jsem se dostala, až k tomuto tištěnému zlatu.

Nová mi tu ležííí... tááák... od pondělí, úterý? A já jako kdybych si chtěla pořádně užít číslo, tak ho nechávám ladem a otevřela jsem ho, až dnes. Vyprskla se na mě nálož super článků k zamyšlení, pro někoho úplně na prd témata, pro mne nikoli .... Jak je známo, jsem strašně moc přemýšlivý jedinec a pozastavit se, zamyslet se nad něčím, mi nedělá sebemenší problémy.

"... a po levé straně si všimněme drobku, patřící jednomu plátku pufované rýže, na kterém si pochutnávala autorka článku při psaní..."

Odpověď na Vaši nevyřčenou otázku... ano, mám ráda i knihy, miluji je. Miluji jejich vůni, novou i tu, co říká, že kniha, už něco pamatuje. Srovnávat časopisy a knihy prostě nejde. Společné mají snad jen to, že se tvoří sazbou. Každá věc na světě, má cosi do sebe...

Je zvláštní, že je spousta lidí, které časopisy, tak nějak, neberou vůbec. Přitom je jich na trhu takové množství, ve kterém se dá najít ten, co v sobě má ucházející informace pro dotyčného, co ho zkrátka zajímá. Ale chápu, že ne každý chce utrácet a také každý má jiné potřeby, názory. A jsme zase u toho, že jsem prostě jiná... :D

A jaký je Váš nej časopis?

Nebo dáváte drtivou přednost knihám?

:))

nádherný, pokud možno slunečný víkend :**

Vaše umolousaná blogerka

$ When I need mobile $

"Opravdu ho potřebuji?" - otázka, která mi nedává dlouhou dobu spát. 

A odpověď? Ano, potřebuji ho chtít, takže ho potřebuji.

Tenhle (pro drtivou většinu, normálně smýšlejících lidí) nesmyslný monolog, je v mé hlavince, téma number one. Evička chce nový mobil. Nový, extra "vytuněný" mobil. Ne, nic, až moc extra, ale ani ne, moc málo. Takže u mě normální stav.

Money, money, money... potřebuji nějakého sponzora, dotující mé potřeby a touhy. Počítám, že cca padesát miliard by mohlo stačit. Jinak to nevidím.

To je koupení tutoho a támhletoho, no, a má maličkost jen přihlíží, jak se její osobní, peněžní prasátko vycucává z rezerv. Je to se mnou těžký... obhajovat se nemohu, protože všechno "cáluji" dobrovolně (, ale krk bych za to nedala, možná, že mě ovládá nějaký mimozemšťánek v hlavě a podvědomě mě nabádá: "Kup si to! Kup si to!").

Přiznávám bez mučení: jsem shopaholička. Ale uklidňuje mne zjištění, že nejsem na této planetě, s touto závislostí, sama. Jo, a také mě uklidňuje to, že Rebecca z oného filmu utrácela daleko horentnější sumy, než já. A měla na krku Derecka "Smíta", toho exekutora, což mě se vůbec netýká. Utrácím tak, že mi nic nezbude. Půjčky já zásadně neuznávám, jen v případě největší nutnosti - když si vezmu chytře peníze na cestu do školy, nikoli ze školy, tím pádem mi někdo musí půjčit = nutnost dostat se domů = půjčka nevyhnutelná.

Děkuji Vám, že jste tu se mnou! ;)
... a děkuji, že rádi čtete mé články! :**

Mějte se krásně a nádherně zároveň
a ať vaše pozadí přežije zítřejší nášup :D

PS. "čekuj mě" :D : FB - Ask - Bloglovin

= Detektivní okénko =

Čahojte, moji mílí a milé a drahé a drazí :))

... jsem sice asi poslední člověk, kterého to zaskočilo, ale tak nějak díky článku jedné vele-známé blogerky se provalila taková záležitost... a to, že jeden blog o kosmetice, psal chlap :D

JENŽE! všechno nasvědčovalo tomu, že blog celou dobu existence píše mladá žena, která je jedna z tisíce blogerek píšící o kosmetice... nemohu si pomoct, ale to je úplná detektíííívka, milý Watsone! :D

Jde mi vlastně o to, že mi přijde ta situace poněkud vyhrocená, protože (i můj) oblíbený blog od tohoto autora, ať už to skutečně byl muž nebo ne, zmizel z povrchu zemského, ani stopy, které by nasvědčovaly, že vůbec kdy existoval, takže spousta výborných článku je v nenávratnu pryč. Strašná škoda, plno inspirace, typů a doporučení, zde bylo. Všechny texty, které jsem na tomto blogu četla měly hlavu a patu, spousta užitečných rad, recenze, které byly opravdu objektivní a to, že to všechno opravdu napsal nějaký muž, může být sice pravda... jenže mě by to nevadilo :)) Kvalita "tutoho" blogu byla obrovská, měla velkou hodnotu... tak proč proboha jedna debata pod článkem musela způsobit tolik škody... :(
Já žeru konspirační teorie všeho druhu, jsem naivního typu (jo, ofiko přiznávám! :D), ale každý z nás, co píše blog ho píše za sebe... osobnost se v textu vždycky otiskne... takže ty převzaté fotky bych opravdu nehrotila.

Ať si, kde si, milý autore blogu, o kterém zde píši, měj radost ze sebe, že si dokázal psát o tom, co tě baví a klidně se vrať, jako anonym nebo skutečně za sebe, vždyť ti to psaní bude chybět ;))

Co chci tímto článkem říci: i přes negativní věci, je dobré jít si za "svým". Neohlížet se na ty, kteří nám hází klacky pod nohy a dělat cokoli, co nás baví.

toť vše od Vaší "blogeřice"

• Že, by alespoň "mini" změna? •

Jak začít... :D Ani nevím... chci článek pojmout jako pochvalu světu, který dává snad konečně zelenou plnoštíhlým, nevychrtlým modelkám, ale vlastně jsem jinak hluboce přesvědčena, že kult "kostřiček" na molech se stejně nezlepší, páááč na ramínkách na šaty (promiňte, modelko-děvčata) je zkrátka všechno oblečení na pohled vidět lépe... alespoň palec nahoru za snahu :))

Je mi jasné, že "zrovinka" můj názor není světovou osvětou. To záleží na "vyvolených" fashion průmyslu...

Chci, aby nás nikdo nenutil (ať už úmyslně nebo ne) do pochybností, jestli máme ty správné míry. Cítit se dobře v našem těle zcela automaticky a přijmout se. 

Jsou různé druhy lidí řešících váhu, jeden z nich je bohužel i ten druh, který tvrdí, že je zcela v pořádku, když je dívka/žena obézní. Jak se to vezme, na jednu stranu s tím nemám vůbec problém, ale zase na druhou nemůžu z toho, když mi holčina s nadváhou do očí tvrdí, že nikdy nezhubne, takže se ani snažit nebude, má na krku oznámení od doktora, který má výsledky, že má vysoký cholesterol, cukrovku v rodině a já nevím, co všechno a přesto ji vidím, jak do sebe ještě láduje brambůrky... proboha holky, když jde o zdraví, jde všechno ostatní stranou a vyhledat výživového poradce s prosbou o pomoc, o sestavení zdravého jídelníčku, který mi pomůže, není ostuda.

Znáte "Jste to, co jíte"? Zdravý životní styl není jen o nějakém výmyslu, je o respektování toho, co sníme, aby naše tělo fungovalo, jak má. Sama jsem z rodiny, která doslova kašle na nějaké zdravé zásady (jídla, sportu), ale chci jim jít příkladem. Nesnažit se být přehnaně štíhlá, ani naopak. Snažím se o rovnováhu svého myšlení a smýšlením o jídle, s jídlem samotným. Přiznávám... jsem docela vybíravá ;)), ale nestydím se za to. Jinak, samo, že nejsem svatá... také čoko a podobně hřeším :))

Tolik k mému smíšenému názoru na modelky, jídlo a tak obecně k tomuto tématu ;))

Vaše poznatky si mile ráda přečtu... doufám, že nebudou jen negativní ;)

Mějte se krásně a nádherně zároveň, alespoň trošku si užijte první zimní den ;))

Vaše nezkreslená blogerka

* Partnerem článku je Systém asistovaného hubnutí s.r.o. - nestátní zdravotnická zařízení příslušných krajů, služby diplomovaných nutričních terapeutů

Uklízecí článek

Já a úklid. Dvě odlišné věci, které se navzájem moc nerespektují... a nebo ano? :D

Poslední dobou beru úklid jako jakousi formu relaxace. Já netuším, jestli jsem nějaká zvláštní "odrůda" člověka, ale poslední dobou, kdy toho na mou psychiku bylo opravdu moc, jsem zabrousila do tajů svého pokoje a zjišťovala, že u sebe mám spousty a spousty věcí... vzpomínek, které jsou buď bezvýznamné nebo opravdu jedny z "best". Začala jsem třídit myšlenky, vzpomínky i ohodnocovat danou věc.

Opravdu nikdy jsem nepatřila mezi úklidové maniaky, nikdy jsem neměla potřebu mít vše "vycíděné" do posledního detailu a pracovat jen v sterilním prostředí. Říkám tomu "Umělecký nepořádek". Protože každý umělec, každá umělkyně dává prostor svému uměleckému cítění kdekoli, i v nepořádku (samo, že ne v nějaké přehnané špíně "dobytčáku" :D). S hrdostí mohu o sobě říkat, že mám určitý smysl pro krásné věci, pro uměleckou hodnotu, dokáži ocenit píle vložené do daného díla... s tím souvisí, že je zkrátka důležité cítit se v prostředí, které nám dává inspiraci, pocit bezpečí, nezkrotné fantazie,... dobře. Samozřejmě, že každá věc má svůj řád, pořádek musí býti, ale neměl by se stavět na první místo. Měl by povzbuzovat, inspirovat... proto bych se nikdy v životě nehnala za přehnanou čistotou a řádem, záleží na každém z nás, co pro něho znamená pořádek...

A jak to máte s úklidem vy, zlata moje? :**

mějte se krásně a nádherně zároveň
Vaše nemocuklízecí blogerka

Zaposlouchej se... do super písničky, která je na uklízení jako dělaná ;))

*Partnerem článku je EZA - společnost zabývající prodejem a servisem úklidových potřeb, profesionálními úklidovými službami.

S nádechem...

Co napsat pod tuto sérii fotek, než že je to jedna z mých srdcových "fotících" dnů. Nejen, že jsem díky tomu do svého života dostala novou parťačku (mám na myslí Růženku, jen pro pořádek ;)), ale ten den byl prostě celkově bez chybičky... ;))

Je to tak cca 3 měsíce zpátky... a všechno je najednou jinačí...

Mějte i Vy takové krásné dny, prosím! :))

Vaše blogerínová blogerka

PS: Přežijte pátek 13. ve zdraví ;))

Blogová droga

Když jsem jela včera z Prahy, přistihla jsem se, že si v duchu přeříkávám, jakýsi článek... to už na mě začíná být vidět absence blogové aktivity... :D

Mám před sebou posledních pár dnů volna, které mi můžou závidět ti, kteří nedostali ředitelské nebo jiné povolení být legálně doma. Jsou to snad první prázdniny, u kterých odpočítávám dny do konce... poněvadž můj drahý člověk je pryč, jako kdyby mi pořád něco chybělo... věřte mi, jako kdyby mi mělo každou chvíli hrábnout! :))

A snad největší novinkou ze všech je to, že celá naše famílie čekáme na nálož kotětí invaze, která nás čeká cca za měsíc. Juj! Kolik těch malých, roztomilých zázraků asi bude?! ;)

Jinak si mnozí z vás mohli povšimnout, že jsem zpřístupnila svůj profil na fb. Je to šance pro všechny, kteří by se chtěli mé maličkosti na něco "osobně" zeptat, spojit se,... ;)

Záměrně nemám fanouškovskou stránku, protože... přece jen, když budu s vámi sdílet některé věci, které by někteří moji "známí" číst nemuseli, je toto pro mne výhodnější řešení :** :D

Fb beru jako prostředek k tomu být vám blíže, snáze vyslechnout vaše požadavky a připomínky. Počet přátel pro mne nikdy nehrál roli (všichni víme, že opravdoví přátelé se berou jinak, číslo na fb je jen číslo), nepřidávám si každého mimozemšťánka, ale ráda se trošku virtuálně poznám s novými tvářemi ;)) Nechci, aby to vyznělo jinak, než chci :D Zkrátka mi můžete všechno, co máte na srdci napsat do zpráv a uvidíme, jak se nám tento systém osvědčí, no :** ;) O ofiko fan stránce se můžeme možná začít bavit časem... ;)

Miluji Vás!! ♥♥♥

Vaše umolousaná blogerka

Skvosty Video Music Awards

Každoroční světoznámé udílení cen má své skvostné celebrity v ještě skvostnějších róbách, na které čeká celý svět. Já osobně tedy nečekám ani ne tak na samotné celebrity, jako na ty nádherné šaty ;))

Co jsem viděla fotky ze samotných vystoupení hvěz, tak letošek byla vážně síla a na videa se chystám zaútočit později, protože teď mám před očima jen krásné outfity :))

Ellie Goulding

Ellie to v těchto šatech nehorázně sluší! Líbí se mi, že si chtěla, i přes galantnost situace, zachovat svůj rockerský styl a přitom nijak nevkusně. Boty neruší a rozparek nepobuřuje :))

Lady GaGa

Naše milovaná Lady už poslední dobou nemá potřebu tolik šokovat. Tady je nádherně vidět, že GaGa ví, co dělá, ať už v hudbě nebo v módě. I když šaty nejsou ze zrovna typického materiálu (tuším latex), mají v sobě klasickou eleganci v barvě a střihu. Tleskám! :))

Katy Perry

Popravdě bych to od Katy Perry nečekala. Dlouho o ní nebylo slyšet a cover nového alba, které vyjde za pár týdnů, vypadalo na její novou image éru, která nebude tak šílená, jako ta předešlá. Obávám se, jestli tato nová nebude ještě divočejší. Šaty u mě evokují neskrotnou šelmu na červeném koberci, což mi ani nevadí, ale ty rovnátka... je to poslední dobou docela velký trend, ale někdy je to kapku přehnáno, co myslíš? :)

Taylor Swift

Ach Taylor.... :)) Chci tvou úžasnou postavu, nádherný hlas, andělské oči, vlasy a budu ta největší kočka na světě, které bude slušet i pytel na odpadky :D

Šaty jsou naprosto bezchybné :))

Selena Gomez

Selena vsadila na Versaceno, takže nemohla šlápnout vedle. Jsou úžasně nápadité! Nejvíce dokáže zaujmout nahota v kamufláži a tady je úplně boží :))

 

A aby jsem nechválila jen holky, tak Justin má ode mě také velké plus :)) Nejen, že je ve svých, přes třiceti letech, super sladký, ale má svůj styl, který bych milovala i na svém klukovi :D Ty sošky si právem zaslouží ;))

Toť vše z udílení cen MTV Video Music Awards, očima Vaší nezávislé blogerky :))

Zapoměla jsem na někoho, jehož outfit stojí za zmíňku? Napiš do komentů :))

A samozřejmě piš i své názory na již zmíněné šatstvo ;))

Mějte se krásně a nádherně zároveň zlata moje :)