Strašáci

V šestém dnu Výzvy mi dal Tomáš velmi zajímavý podnět na článek. V rámci pravidelnosti a zvyků jsem poslouchala přednášku i na téma strachů, které mají vliv na všechna naše jednání. Přes ně nejede vlak, neuděláme krok, neoslovíme tajně milovaného člověka, neskočíme padákem, nepomilujeme se, nepřihlásíme se do tanečního kroužku, nepohladíme kobru, nevezmeme do dlaně pavouka, nenapíšeme test, nestudujeme vysněný obor, nezveřejňujeme články,... tu kobru berte s rezervou :D

Budu se držet jeho rozdělení tří klíčových strachů a rozpracuji je podle svého uvážení:

Nedokonalost

Kdo by nechtěl být dokonalý. Dokud si sami neuvědomíme, že je to hloupost, honíme se za iluzí ideálu, kterého se nikdy ani prstem nedotkneme. Jsme uvězněni v kleci médiích, podsouvající nám modelky s extra hubenými těly, s tvářemi bez poskvrnky, s velkými šatníky, s perfektními muži vlastními Ferrari a BMW,... nereálný svět na oko. Protože i modelka má své pupínky, pihy, zdravotní potíže kvůli dodržování přehnaně přísného jídelníčku, šatník vykoupený focením v plavkách při rozbouřeném moři, v extrémních zimách, pláče kvůli příteli, který je sice na oko pěkný, ale bije jí, nadává, ponižuje,... na oko huj, pravda fuj. Nespoléhejme se na to, co vidíme jen jako špičku ledovce. Pod hladinou je největší část rozhodující o celku.

Selhání

Strach ze selhání mám ve škole dennodenně. Jsem na sebe strašně přísná, chci si zasloužit tam být, vykoupit se, ale jdu na to zle. Mám na sebe až přehnané nároky, porovnávám své výsledky s ostatními, nedokáži se soustředit jen na sebe, stále nad něčím negativním dumám, nevěřím si. Zlá, Nectarinka! Tohle naprogramování nemám určitě sama. Musíme se ho zbavit, jinak se zlou potážeme (hmmm... potážeme, to slovo se mi líbí :D). Proč nejdeme do věcí upřímně na sto decibelů s pocitem síly a odhodlání? Proč se shazujeme? Neúspěch je přece součást lidského života, ne vše se podaří, proč se podkopávat a podporovat záporné? Když se ponoříme do neúspěchu při prohře, je to smutné, ale zamyšlení hodné.

Neznámé

Neznámé a neprobádané v nás budí obavy. Co když mne za branou strachů čeká něco zlého? Mám se odhodlat, překonat sám sebe a vstoupit do neznámého? Mám být odvážný? A proč ne? Kdo udává protiargument? Překonávejme své obavy, překonávejme své strachy, překonávejme sebe.

Nenechme se zastrašit strachy...
Vaše milující blogerka