V knižním objetí

Ukojila jsem svou touhu mít doma opět o pár knih více... jsem vážně pakůň. :D

Má návštěva městské knihovny proběhla přibližně po roční absenci. Nebyla jsem tam z prostého důvodu - škola. I teď se trochu bojím, abych stíhala číst a vracet, ještě k tomu, když se blíží zkouškové (jo, blíží a nikdo mě nezastaví argumentem, že je ještě času dost!). 

Je úsměvné zjištění, že naše městská dospělácká knihovna má bohatší výběr knih z oblasti filosofie, než ta naše univerzitní.

Má extra vášeň jsou antikvariáty. Zařekla jsem se, že do zkoušek tam nepůjdu, ne, prostě! Ale vždyť... je tam tolik fajne knížek, v krásném stavu za přijatelnou cenu... ne! ... nesmíš, fuj je to!!

Nooo... možná za odměnu, pokud budu mít dobrý pocit ze zkoušek ze Středověké filosofie a latiny, to by se potom dalo tolerovat, protože v jeden jediný den zvládnout tyhle dva předměty bude dost hustý a pro možné přihlížející i zajímavý. To za odměnu prostě stojí.

...

Prodělala jsem také své období "Koukání se na filmy s válečnou tématikou".

Začalo to Nezlomným, pokračovalo Člověkem bez osudu, Zlodějkou knih, kterou jsem si pustila jako završení dočtení této knihy a konečně Předčítačem - ten jsem si zamilovala, nutně musím přečíst knihu. Podělím se s Vámi o jednu pasáž, kdy Michael skládá pro svou milovanou Hanu krásné verše:

"Nemám strach. Nebojím se ničeho. Čím víc trpím, tím víc miluji. Nebezpečí zvyšuje mou lásku. Brousí ji, odpouští všechno zlé. Budu Tvým jediným andělem. Budeš žít mnohem krásnější život, než jsi kdy snila. Nebe Tě odnese nazpět. Podívá se na Tebe a řekne: jen jediná věc nás činí úplnými. A tou věcí je láska."

Knihám zdar! :3
Vaše blogerka

• Poetic lyric

Ahojte, drazí ♥
... tento článek byl psán za jednoho, prázdninového nočního bdění...

... a tak tady teď sedím u počítače, se svou milovanou kočičkou na klíně. Růženka mě doslova přepadla, když mi svým nevinným tělíčkem skočila do náruče, potom, co jsem ji s točité židle vystrnadila. Mé neotesané dobytí místa bylo zapříčeno potřebou něco napsat. Poslouchajíce Kasabian, jednu z mých aktuálně nejoblíbenějších kapel. 

"Není to se mnou lehký

A dovedu tě k šílenství

Alespoň nejsem slizkej

Jen se snažím spravit svět

Jestli chceš, vezmu tě ven

A mám pocit, že tě dokážu udržet vzhůru celou noc

...

Unavenej z přijímání objednávek

Vyrovnávání se s poruchami

Ti špatní mají moc

Kysne mi z toho mléko..."

... ten band jsem si vážně zamilovala. Vážní, ale s grácií svou vlastní, se špetkou odlehčení v podobě nebrání se tak zcela vážně. Ještě si mé já nestačilo všimnout písně, nazývající se slovem z textu. Vlastně už jo. Název shrne celý song. Slovo od slova, sloka od sloky... výstižně shrnuto - skvost.

...

Asi bych si měla něco udělat s vlasy. Každý se měníme. A vlasy mám už nějakou dobu stejné... a ne. Tohle myšlení je nepatřičné. Jen zaexperimentuji s účesy.

...

(Růženka to vzdává a z klína přeťápká na volný kousek židle, kde se stočí k mým skrčeným nohám.)

...

Jako kdybych cítila poryv letních lásek... budu ráda, když to všem zúčastněným v klubu: "Podívejte, chodíme spolu, léto forever, muck." opravdu vydrží...

...

Tuto větu vytesat do kamene: "Křivda je jednou z nejsilnějších emocí, která má na naši psychiku ale i fyzické tělo destruktivní vliv."

...

Konečně bych mohla zabořit pořádně "frňák" do učení. Když ono... vnímání světa okolo je tak rozptylující.

Mějte se sluníčkově

Vaše poetická blogerka

PS. Smajlíky jsem vynechala zcela vědomě ... neznamenat, že je tento post být zcela ironický... schválně se zkuste pozastavit nad tím, co je a co ne... drtivá většina je jak psána, tak dána :D

• Magic with hat •

"Jsou dvě věci, které muž nikdy nepochopí: tajemství stvoření a dámský klobouk." - Coco Chanel

... a tak se stalo, že se do spárů Lady Nectarine, dostal klobouk... a ne, jen tak ledajaký klobouk... kouzelný klobouk, ve kterém každá příšerka, vypadá dobře...

Ne, už toho nechám... :D ... z pohádkového "textíku", zpátky do reality... :)

Po sakra-mega-extra dlouhé době, jsem se dostala ke klobouku, který mám doma, nekecám, již, cca rok. Půjčila mi ho kamarádka, za účelem zrealizování, mého nápadu na klauzurní práci. A má maličkost na něj, zkrátka a jednoduše, zapomněla. Až poslední dobou jsem se začala docela užírat, co jsem to za člověka, půjčí si a nevrací... všichni to známe: Chceš se něčeho zbavit? Půjč to! :D

... a tak jsem se rozhodla, že nebudu "čórka" a udělám něco, alespoň malinkato, efektivního. Sérii fotek... s "oným" kloboukem... mou maličkostí + mou hřívou + přidala se k nám jedna petka... ano, petka... :D ... enjoy, it! ;)

*já ji sem prostě musela dát :D - reklama zadáčo na Tanju :D*

*ano, ano, jistě, to víte, že ano, zajisté,... :D*

PS. ... upřímně... některé jsem skoro vůbec neupravovala. Jen opravdu minimální úpravy, takže ti, což se vyznáte lépe ve focení, úpravách atd. nechť mi prominou... ;) ... a nebo naopak, někde jsem měla nutkání experimentovat... :) ... celková atmosféra fotek se mi líbila... neměla jsem chuť moc zasahovat... :) + berte prosím s rezervou, že mě fotila kamarádka, která držela Leonadra poprvé v ruce... a potom mi ho nechtěla vrátit! :D

mějte se mírumilovně... :)

Vaše "jednoho dne kloboučníkova žena" :D

blogerka

FB - Ask - Bloglovin - Twitter

Myšlenkový pelmel

Mé největší přání? Spát, spát s spát. Nic víc, nic míň :D

Začíná mě nesmírně unavovat řešení čehokoli, co vyřešit nemohu, takže jsem se zařekla, že na to slušně řečeno prdím :D

Jinak mě docela šokovalo, co jsem četla v jedné diskuzi ohledně jednoho módního blogu. Je jasné, že ne každá fashion blogerka může utrácet měsíčně horentní sumy za nové outfity a přidávat v nich nové příspěvky. Řekla bych, že to asi musí být jasné každému. Ale je zajímavé, že není. Spousta lidí si tam stěžovalo, že je blogerka nudí tím, že má na sobě dvakrát po sobě stejné oblečení a že chtějí konečně něco nového. Takže to vidím tak, slečna si asi založí účet na který ji budou denně chodit miliony na nové kousky a všichni budou šťastní :) Já vážně nevím, co někteří lidé blbnou... :D

"Hloupí člověk by udělal nejlépe, kdyby mlčel. Ale kdyby věděl, že má mlčet nebyl by tak hloupý."

Čínské přísloví

Drogérková pohádka

Povím vám pohádku: Jednoho krásného dne byla skoro dospělá Evička v drogérii. A co to vidí? U kasy stojí velmi mladá maminka, může tipovat tak dvacet pět, s malým chlapečkem, který si veze svůj malý vozíček a náramně si jízdu užívá. Maminka pokládá vybrané věci na pult a snaží se při tom chlapečka trošku krotit (chlapeček zdá se nad maminkou vyhrává a nějak její příkazy neřeší). Maminka platí... a cože to kupuje? Zpevňující krém a jako bonus nějakou tu kosmetiku.

Evička si v duchu říká:" Budu takto za několik let vypadat také? Bude mi vůbec ještě záležet na tom, co mám ráda, až budu mít své prcky? Budu si kupovat také věci a ne jen pro domácnost, děti a pod.? Nebo dopadnu jako mé sestřičky a bude mi záležet hlavně na štěstí mých dětí a už né tolik na mém?" Potom zazvonil zvonec a pohádky je konec... Evička je totiž na řade k placení...

Tak to byla ochutnávka z mého přemýšlícího procesu. Ale vážně, strašně by mě zajímalo, jak to se mnou vlastně v tom zatroleném životním boji dopadne...

Já se zkrátka své kosmetické úchylky zbavit nechci :) Jsem po dlouhé době takto spokojená a kosmetiku i módu beru už jako součást svého životního stylu a vzdát se ho dobrovolně rozhodně nehodlám a budu za něj bojovat jako tato drogérková dáma :)

„My, ženy, potřebujeme krásu, aby nás muži milovali, a hloupost, abychom milovaly my je.“

Coco Chanel

Jinak zbožně doufám, že se máte všichni moc fajn :)

A jak to máš hozené ty? Ráda si tvůj názor na tvůj minulý, budoucí kosmetický i nekosmetický život přečtu :)

Kdy najdu lásku?

Kdy najdu lásku?

Eva Poláčková 

Opřena o lampu
tiše tu rozjímám,
o lásce, která je
prý krásná a bláznivá.

Stojím na nároží,
tma se mě dotýká,
celá rozechvělá,
snad proud mnou
protýká.

- Kdy najdu lásku,
sebe se ptám,
ač léta běží,
já ji neznám.

Proč mám srdce kamenný,
chladný, jak dláždění,
když lásku prostírá,
ten koho nevnímám?

Proč mám srdce ohnivý,
pohled, tak vášnivý,
když on mě nevnímá,
hned hořím, hned zhasínám?

- To není láska,
je to jen klam,
vždyť druhý den nevím,
že byl, jen se zdál.

Forrest Gump

Kdo by neznal tenhle osarový film. Někdo ho nemusí. Nechápu proč. Asi, že se u něj musí trochu přemýšlet. Oskara si určo zaslouží. Tady máte pár nesmrtelných citátů a hlášek z tohoto filmu.

Jméno jsem dostal po hrdinovi občanské války, Nathanu Badforfu Forrestovi. Máma říkala, že jsme s ním tak trochu příbuzní, on totiž založil takovej spolek jménem Ku-Klux Klan

My momma always said, "Life was like a box of chocolates. You never know what you're gonna get."- Máma vždycky říkala: "Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš".

Stupid is as stupid does. - Pro hlupáka každý hloupý.

"Všichni občas děláme věci, které tak úplně nedávají smysl."

"Máma vždycky říkala, že zázraky se dějí každý den. Někdo tomu nevěří, přesto je to tak!"

"Cože? Na sajrajt se musí se smetákem. To říká moje máma!"

"Byl´s už někdy s holkou, Forreste?"

"Chodím s nima na kurzy rodinného účetnictví."

"Z přírody jsem toho tady viděl hodně. Chodili jsme na dlouhatánské výlety..."

"Jednoho dne začalo pršet a pršelo čtyři měsíce."

"A to je asi tak všechno..."

"Myslel jsem, že mě pošlou zpátky do Vietnamu, ale rozhodli, že přispěju k porážce komunistů tak, že budu hrát pingpong."

"Našel´s už Ježíše, Forreste?"

"Já nevěděl, že ho mám hledat, pane..."

Přiměl mě, abych investoval do jakési firmy přes ovoce. No a potom mi zatelefonoval a řekl, že s penězi už máme vystaráno. Já mu řekl: "To je dobře, o starost míň."

Máma říkala, že člověk má mít jen tolik, co potřebuje. A zbytek je jen na vychloubání.

Protože jsem byl milionář a trávu jsem sekal rád, dělal jsem to zadarmo.

Člověk má asi někdy málo kamenů...

A pak jsem dostal nápad, že si půjdu zaběhat... Vlastně ani nevím, proč jsem utíkal.

"Pane, proč běháte? Za co běháte? Běháte za světový mír? Běháte za ženská práva? Podporujete bezdomovce, za zvířata?"

"Chtělo se mi běhat, zkrátka se mi chtělo."

"Máma říkala, že člověk musí odložit minulost a pak zase může jít dál."

"Máma vždycky říkala, že smrt patří k životu.."

Jmenuju se Forrest Gump a říkají mi Forrest Gump

Citáty od Johna Lennona

John Lennonn byl květinové dítě celým srdcem. Jeho citáty stojí za to si přečíst, hladí u srdce.

Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.

Život je to, co se děje, když se zabýváme jinými věcmi.

Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.

Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.

Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.

Láska je nejkrásnější trápení, které tkví v ponížení lidské hrdosti...

Jediný prostředek, jak život snést - považovat ho za krásný.

Hledáš-li pravdu, nedívej se dál než k svému srdci.

Life is what happens to you while you are busy making other things.

Utrhl jsem květinu a zvadla mi. Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních. Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem.

Nejkrásnější citáty z poslední doby

Citáty jsou moje slabina. Hrozně mě baví je číst. Někdy jejich čtením strávím docela dlouhou dobu, ale nelituju. Ne všechny mají hloubky. Tyhle patří mezy ty, u kterých by se měl každý zamyslet.

Až člověk dojde na úplné dno - teprve pozná pravou tvář života

Sebeúcta je pověst, jakou máš sám u sebe.

Věřím ve štěstí. Čím víc se snažím, tím víc ho mám.

I nejpodrobnější mapa světa Vás nikam nedovede, když nevíte kde, se právě nacházíte.

Překážky jsou ony obávané věci, které spatříme, když odvrátíme pohled od svého cíle.

Nahoru musí každý sám, dolů už ti všichni pomůžou.

Buďte sami sebou! Nápodobou někoho jiného dosáhnete maximálně na průměr.

S přítelem po boku není žádná cesta příliš dlouhá.

Nikdy nemůže být tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř.

Člověk se potřebuje bavit. Potřebuje si hrát a co je nejdůležitější potřebuje se smát.

Člověk musí vyhledávat radost a každý den mít nějakou.

Jestliže neporazíte sebe, budete poraženi sebou.

Přátelé nevěří tobě, ale v tebe!

Vše, co se nám stává je pouze ozvěnou toho, kdo jsme.

Problém spočívá v tom, že se až příliš mnoho lidí pokouší být někým jiným místo toho, aby byli sami sebou.

Opravdu důležitých věcí, je jen pár.

Nenávidíme nejistotu. Jsme toxikomani závislí na kontrole. Když cítíme, že kontrola chybí, děláme se nám zle. Cítíme nervozitu a stres. Proto se necháváme vést značkami.

Láska je jako dlouhá černá chodba s dveřmi. Jsou dvě věci, které za těmi dveřmi mohou být. Buď ochota a porozumění. Nebo Zklamání a odmítnutí.

S láskou ubývá čas, s časem ubývá lásky.

Ženské srdce je právě tenkrát nejvíce láskou choré, když nemá koho milovat.

Láska stojící na kráse, tak jako krása, brzy umírá.

Přátelství je nejlepším darem, jaký si člověk může věnovat.

Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemůžeme mít ...

Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny.

Je nejstrašnější v životě, že člověk může sama sebe nejvíce milovat a nemít k sobě ani špetky úcty.