Pražský výběr

Maloměšťačka ve velkoměstě. Přesněji řečeno v hlavním městě. Rozpis dvou skvělých dnů v Praze, kombinovaná nálož čehosi.

Vulgární Paní

Přibližně po dvou hodinách cesty autobusem na Knížecí a metrem, jsme absolvovali cestu mhd busem. Místo určení - dočasný domov. Jízda měla, jakožto maskota, postarší Paní, povykující takřka každou minutu sprosté slovo. Když ji opomenula Paní 2 s brýlemi, že takhle by mluvit neměla, zvláště před dětmi (nebylo to rozhodně myšleno na nás, my jsme už popubertální paštiky). Po chvilce jejich nerozhovoru, kdy sprostá Paní sypala další nadávku za nadávkou ji řidič nemilosrdně vyhodil. U Bohnic.

Noční Praha

Zabydlení trvalo celkem dlouho, v řádcích hodin. Nevadilo to, odpočívalo se, byla sranda. Po povinném pivu/vínu v hospůdce s lidovkami se jelo k Lucerně, kde se pořádal koncert belgického EDM interpreta. Šlo se přes Václavské náměstí, kde panoval noční vzduch lemovaný divokostí města, které nikdy nespí. Má první noční Praha. To kouzlo.

Netsky

Poslouchám převážně rock - indie, alternativní, čistý,... ale ne nějak závratně EDM. Ale pro lásku cokoli. Můj přítel ten okamžik chtěl prožívat se mnou a já jsem mu mileráda vyhověla. Ten dvoudenní výlet byl pro mne spíše dobrodružstvím, čekala jsem pěkné zážitky, které se dostavily. Ten koncert byl ... doplněk, světlé okamžiky měl a to mluví za vše.

Designblok
To byl nejhlavnější bod dobrodžůža. Konečně zase navázat na tradici, kdy se nabažím novinek, stálic, expozic, serepetiček,... na rok dopředu. Spousta z Vás tuto přehlídku designu zná a miluje stejně jako já, každopádně pro ty, co neví, se jedná o jednu z nejzásadnějších události design světa. Padl názor, že je rok od roku horší a horší, mně nepřijde, vždycky si tam najdu to své, naberu inspiraci, letáčky, jmenovky, prospekty,... a domů jedu s milým pocitem rozhledu, zamyšlení a plným báglem úža věcí.

Zpáteční trable
Návod pro ty, co nechtějí přespat na lavičce jako nejmenovaný člověk zabydlený na autobusové zastávce, když Vám ujede spoj. Zavolejte bližnímu, který se vyzná, popřípadě, který má okolo sebe lidi, kteří se vyznají. Ten by Vás měl navést na správnou cestu, tj. koupit si lístek předem v metru, abyste nemuseli čekat jako kokůtci v zimě + dešti, se záměrem narvat se do autobusu jako první (boj je to totiž předem prohraný).

Mezi řádky

Na skoro dvouhodinovém čekání bylo přece jen něco dobrého - objevili jsme příjemnou kavárničku, nacházející se na místě "od Knížecí, přes Smíchov za nosem" = Štefánikova 298/40, Praha 5. Musím vyzdvihnout Leničku, která byla naším andělem strážným a doporučila nám ji. Kavárna je tvořena hafem knih, vinoucí se po celém vnitřním obvodu. Kniha vedle knihy, příběh vedle příběhu, osud vedle osudu. Její jméno "Mezi řádky" je líbeznou odezvou jejich skvělého přístupu - zaměstnávají osoby s lehkým mentálním postižením. Po teplém mléku s kostičkou čokolády jsme se vypravili na autobus.

Cesta zpátky domů nebyla nijak postihnuta nebezpečím, akcí, monstry, ani ničím negativním.

Vzpomínky nade vše.

Střípeček z Designbloku

Do Prahy zaláskovaná

LN and ArtWall

S mým přítelem jsme se podíleli na zvelebení umělecké stěny v našem městě. No, není to super? :D

Koncept měl být vše okolo "já" a naše hlavy dohromady vytvořili sérii fotek, které měly "odrážet" mé já, přičemž jich vzniklo okolo sta, tři podle nás nej šly na úpravu do PS a byly odeslány.

Bojovala jsem za to, aby se i má polovice ukázala před fotoaparátem, nechtěla, příště tak snadno neunikne ;)
A tato fotka byla vybrána a visí na stěně:

Oficiální soupiska jmen autorských příspěvků výstavy:

I když bych měla nejvíce fandit naší fotografii, tak si nemohu pomoci vyjádřit sympatie k této :3

Má strašně moc do sebe - naturální, lidské... odraz našeho jednání v přírodě, naše rozpolcenost, naše maska, naše nedostupnost,... alespoň tak si to vykládám já :) ... tleskám :)

A tato je taková úsměvně pěkná fotografie :D

Jedno špatné snad za mnou, články se píší, prázdniny se chýlí se konci a já se na vás těším u dálšího postu, tentokrát klasického :))

Mějte se překrásně ♥
Vaše na-stěně-visící-blogerka

• Calm and rest •

A dost... vypnu myšlenky, všechny myšlenky směřující jen a jen k vysoké škole a maturitě. Mám pocitové vnímání, které mi říká, že to asi přeháním... hlava se mi asi rozskočí, tělo chvěje, zdají se mi noční můry a když ne můry, tak vousatí pánové s diplomy... má RAMka je přetížená.

Pravidelní čtenáři a ti, co mne osobně znají a tyto řádky čtou ví, že jsem jaksi citlivější a věci vnímám někdy "až moc". Nikoho z těchto řad tedy nepřekvapí má absence hranice, která by dala míru mého šílenství, ano opakuji ŠÍLENSTVÍ, usměrňující mé já před mnou samotnou. Mám strach. Takový, že je mi někdy strašně špatně, jsem stále unavená, vyklepaná, extrémně zimomřivá, nedbám o sobe jako dříve, nemaluji, nejradši bych šla do školy v pyžamu, na co převlékání, proboha, taková ztráta času, každá minuta je pro mne cenná ve studiu... být v posteli zachumlaná s právě opět mrouskajícím a tulícím topícím tělískem zvané Růženka♥ a zabarykádovat se před světem, který se mi může každým měsícem sesypat jako domeček z karet... mám v sázce mnohem více, než do tohoto článku mohu napsat...

... ale nechci vás deptat svou depkou, chci najet i na pozitiva :)

Viděli jste mého měďáka? Plyšového medvídka jménem Bedřich I. van Méďa Béďa :* Můj nový tulící kámoš. Nikdy jsem takhle velkého plyšouna neměla, stal se novou součástí mého spacího procesu.

Noví nejlepší kámoši :))

...

A mám taky pro vás jeden gastro tip! ;)

Jedli jste někdy pohankovou kaši? Jestli ne, pokud jste milovníci např. ovesné kaše určitě jí nepohrdnete. V aktuálně ještě "husinovém" počasí bodne. A s kopicí mých oblíbených borůvek... mňam! :3 - a komu to připadá jako kekel, dobře, beru :D

PS. Růženka do mě ducá hlavičkou, jako kdyby se domáhala, abych sem napsala, že vás zdraví a taky miluje♥ :D

Vaše plyšová blogerka

• Magic with hat •

"Jsou dvě věci, které muž nikdy nepochopí: tajemství stvoření a dámský klobouk." - Coco Chanel

... a tak se stalo, že se do spárů Lady Nectarine, dostal klobouk... a ne, jen tak ledajaký klobouk... kouzelný klobouk, ve kterém každá příšerka, vypadá dobře...

Ne, už toho nechám... :D ... z pohádkového "textíku", zpátky do reality... :)

Po sakra-mega-extra dlouhé době, jsem se dostala ke klobouku, který mám doma, nekecám, již, cca rok. Půjčila mi ho kamarádka, za účelem zrealizování, mého nápadu na klauzurní práci. A má maličkost na něj, zkrátka a jednoduše, zapomněla. Až poslední dobou jsem se začala docela užírat, co jsem to za člověka, půjčí si a nevrací... všichni to známe: Chceš se něčeho zbavit? Půjč to! :D

... a tak jsem se rozhodla, že nebudu "čórka" a udělám něco, alespoň malinkato, efektivního. Sérii fotek... s "oným" kloboukem... mou maličkostí + mou hřívou + přidala se k nám jedna petka... ano, petka... :D ... enjoy, it! ;)

*já ji sem prostě musela dát :D - reklama zadáčo na Tanju :D*

*ano, ano, jistě, to víte, že ano, zajisté,... :D*

PS. ... upřímně... některé jsem skoro vůbec neupravovala. Jen opravdu minimální úpravy, takže ti, což se vyznáte lépe ve focení, úpravách atd. nechť mi prominou... ;) ... a nebo naopak, někde jsem měla nutkání experimentovat... :) ... celková atmosféra fotek se mi líbila... neměla jsem chuť moc zasahovat... :) + berte prosím s rezervou, že mě fotila kamarádka, která držela Leonadra poprvé v ruce... a potom mi ho nechtěla vrátit! :D

mějte se mírumilovně... :)

Vaše "jednoho dne kloboučníkova žena" :D

blogerka

FB - Ask - Bloglovin - Twitter

S nádechem...

Co napsat pod tuto sérii fotek, než že je to jedna z mých srdcových "fotících" dnů. Nejen, že jsem díky tomu do svého života dostala novou parťačku (mám na myslí Růženku, jen pro pořádek ;)), ale ten den byl prostě celkově bez chybičky... ;))

Je to tak cca 3 měsíce zpátky... a všechno je najednou jinačí...

Mějte i Vy takové krásné dny, prosím! :))

Vaše blogerínová blogerka

PS: Přežijte pátek 13. ve zdraví ;))

In my different world...

Konečně můj první post s Leonardem :))

Počasí našemu vztahu ze začátku nepřálo, ale nakonec se v neděli umoudřilo, takže nic nestálo v cestě našemu prvnímu "randěti".

Jestli někomu bude vadit má nefotogeničnost a nechtěnost (no dobrá, lenost) retuše, tak se nemohu zlobit, pokud mi někdo odhlásí přízeň... né, prosím neopouštějte mě, já se dyštak do další série fotek polepším! :D

Zatím jsem tu jen já, ale příště bych se chtěla zaměřit hlavně na jiné objekty... nechte se překvapit! ;)

mějte se krásně

Vaše snová blogerka

PS. Ta poslední je dost tmavá... já vím ;))

▬ Fešák Leonardo ▬

Dámy a pánové! 

Dovolte, abych měla tu čest, Vám představit nový přírůstek do naší (ve své podstatě) super rodinky!

Jmenuje se Leonardo (po pravdě je jeho ofiko jméno: sir Nikon Leonardo IV., ale pro jeho skromnost ho všichni smíme oslovovat pouze jen Leonardo) a co vám budu povídat, byla to láska na první snímek ♥ :))

Měla jsem po opuštění fotoobchodu strašné výčitky svědomí... tolik peněz... vysoká je v ohrožení... ale potom, co jsem spolu pořádně seznámili, mě to hnedka přešlo. Dokonce i všichni členové mé famílie, mé rozhodnutí, vzali sportovně a plně mě v něm podporují. Možná že je pro mne, jako pořádného amatéra moc profi, ale... stojí mi za to. Já... chtěla jsem nádherný foťák, dělající nádherné fotky,... splnit sen nejen mě, ale i někomu, kdo stojí při mě v podobě strážného anděla, který na mě dává pozor a kterého moc miluji... "To je pro tebe můj anděli...!"

Tuta fotka mě fascinuje... stála jsem na chodbě, což je docela kus od zrcadla a vypadá to, že jsem přímo v koupělně.... no není to mazlík♥? :***

Trvalo mi jedno jediné odpoledne, abych si vyzkoušela všechny funkce, pročetla návod, atd., ale trvalo strašně dlouho (cca tři dny), než jsem mohla vyrazit do terénu. Počasí je s*.., prostě sviňucha :D Momentálně bych nejraději nedělala nic, než abych držela v náručí svého miláčka, takže se mi ani nechce do školních prací. Kruciš... dá se svést školní neaktivita na nový přírůstek do rodiny? :))

Děkuji všem, za rady ohledně výběru a tak... moc jste mi pomohli, vzala jsem si všechny vaše rady k srdci a nakonec za mě i srdce rozhodlo, děkuji moc.  :))

Takže připravit, pozor, teď!
Čekejte v některém z příštích postů nálož!!
Tuto je takové info o mojí momentální radůstky♥
No, i když každý můj post je nálož, so.... :D

mějte se zatím překrásně
Vaše

_Hard work, baby!_

První ofiko pracovní den je za mnou přátelé!

Bolí mě záda, ale jinak jsem strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně ráda, že tam mohu býti.

Škola je "fajn", ale praxe... :))))

Kdo si myslel, že jsem odešla ze školy a zapojila se do pracovního procesu, tak to teda fakt ne, zlata moje.

Odpočítávám dny, kdy budu mít konečně doma svého miláčka a tuto dobu mi praxe náramně zpříjemňuje + spolupracovnice, má kamarádka ze třídy ;)

Já ani nevím, jak mám poděkovat všem, kteří čtou mé články všude možně a potom mi i napíší, jak moc se jim články líbi... DĚKUJI, JSTE MILÁČCI! :**

Strašně se mi chce napsat jeden můj osobní názor na nový klip od zpěvačky (kterou zná, snad úplně každý) Miley Cyrus. Jako by byl svět zaslepený klipem, který doprovází nádhernou, srdcovou písničku, která má smyslnější text, než mnoho infantilních ohraných hitovek dneška. No jo no, je nahatá na demoliční kouli... jo, taky mi spadla brada, ale Miley je zpěvačka, celebrita, je potřeba zaujmout, co největší spektrum lidí, aby se v rádiích, v televizi v dnešní době vůbec hrála. Je to zlé, ale je to tak. Takže když dokonce Leoš Mareš v rádiu mluvil o ní, o jejím klipu, dokonce, že si potom broukal melodii... tak, to už přece něco vypovídá. Zaujala a to šlo. Že jí skoro celý svět viděl nahatou, to už je její věc a mezi námi nebylo vidět nic, co by připomínalo "tamty" části těla, takže pohoda, ne? :)) 

Změnila se, všichni se nějak vyvíjíme, ale ona je sledována celým světem. Jsem taková, že nesnáším někoho soudit, za to, co nosí, co nenosí, jak vypadá, nevypadá, ... pro mě je každý výjimečný.

Budu moc ráda, když připojíš i svůj názor na tuto téma.

Vlastně, co to melu, já sem ráda za každý názor, i mimo mísu! :D

...takže, se mějte všichni rádi, nepomlouvejte se a... mějte se rádi :))

Vaše blogerka

* Shot in the dark *

Achichouvej!

To ranní vstávání mě zabije!

Sotva školní rok začal a já už musím robit tady na blogu výstřely do tmy, aby jsem si alespoň malinkato ulevila od nespravedlivosti světa, která spočívá v nedostatku spánku, způsobeném ranním vstáváním. Jaká to vzpoura!

Kdyby něco, tak nic. Nechci být ubulený školáček. I když... člověk si musí občas zakňourat.

Schválně, kdo si všiml psaného textíku? Je zarovnán na střed. Ani už nevím, kde jsem... jo, jasně, někde na nějakém blogu, ani už nevím, čí to byl, ale docela mě to zaujalo. A tak se mé já rozhodlo aplikovat text na střed do tohoto článku, co na to řeknou mé drahé čtenářské poklady. To jako moji čtenáři, aby bylo komplýtyt. :)) Ale stejně mám ráda spíše zarovnaní do bloku :D

Mějte se nádherně! :))

Vaše mimoňová blogerka

V roli "Modelíny" - volume.2

A protože se blogy zaplní zprávami z prvního školního dne, já budu jako vždy jiná a přináším report ještě z prázdnin ;))
Byly tuty prázdniny výjimečné? To si teda pište :))

Jeden z výjimečných okamžiků byl celý páteční den, který jsem z největší části strávila v úžasné společnosti mých úžasných kamarádek Andrejky a Hanky.

Andrejku určo znáte jako Andreu Bone, její super blog musí povinně znát přece každý ;))

Už podruhé v životě (a o těchto prázdninách) jsem se na chvilku převtělila do roli "modelky" a nádherně nalíčená (od úžasné Andrejky) jsme vyrazily, my, tři agentky 000, doslova do džungle a nafotily krásné fotky. Už mě znáte, jsem k sobě strašně skeptická, ale podruhé v životě jsem se sama sobě na fotkách opravdu líbila :))

Má úloha byla proměna v takovou kouzelnou nadpozemskou lesní vílu...

 Mnohem více u Andrejky: http://andreabone.tumblr.com/ :))