neděle 1. února 2015

Grow up

Lady Nectarine se zamýšlí nad dospělostí...

Untitled

Nejsem si jistá, zda chci být dospělá. Svět dospělých je převážně vážný, zodpovědný, úskoprsý,... (-no, dobrá, jak kdy...) asi si založím svůj nový "Svět dospěláků". 

Letos mne čeká práh dvacítky. Nespočetně krát se o tom mezi námi diskutovalo a došlo k závěru, že se na svůj věk opravdu necítíme. Jsme jako ti, co "ve středním věku" přemýšlí nad pomalu přicházejícím stářím, akorát s tím rozdílem, že nám tento prazvláštní přemýšlející proces nastal nějak brzo...

Představím si sebe před deseti lety. Malá holčička milující vlny ve vlasech, po noci strávené se spletenými copánky, koukající z okna na "svou" kašnu a přemýšlející nad tím, jak to zaonačit a dostat tu panenku Barbie s česacím pejskem. Dostanu samé jedničky a panenka bude moje, jej. Středobod vesmíru - panenka. Kde se nachází střed mého vesmíru teď?

nightmare

Teď je pro mne číslo jedna strašně moc věcí. Rodina, přítel, přátelé, škola - vysoká škola, maturita. Jsem jako Alenka v říši divů (pozn. pro L. M. - ano, lásko, nejen ty jsi má Alenka*) a nořím se do králičí nory s obavami, co mne v ní čeká. Věřím, že jen v to nejlepší, protože mé snové, optimistické já je naladěno na super vlnu naděje, víry a pohody... chci žít, ne přežívat jako kdysi, za doby, kdy jsem se cítila někdy tak... sama a opuštěná.

Zatímco dětské dušičky sní o nezávaznosti, nespoutanosti v dospělosti, realita ukazuje spíše opak v podobě pravidel. Dospělý jsou zaslíbeni zakládat rodiny, vydělávat peníze, vychovávat děti. Nechci žít v takovém nařádkovaném stereotypu. Hledám... svou vlastní verzi dospělosti...

Chci žít v dospělém světě, ostatně, všichni jako malý špunti chceme vyrůst, sníme o volnosti, svobodě... ale chci opravdu zachovat svůj pravý pocit svobody a volnosti... chci dělat, co mne baví a naplňuje.


Dělejte hlavně to, co vás baví a naplňuje.

Vaše právě-čtoucí-povinnou-četbu-k-maturitě blogerka


4 komentáře:

  1. Jako dospělák se můžeš lišit. Ano, zůstávají určité věci, které mají dospěláci společné. Například účty, starost o bydlení. Ale můžeš žít také jinak. Vždycky tě něco odlišuje. Ve skutečnosti to může být jako pověstný spiderman. V práci jsi někým. Jakmile dojdeš domů, měníš se v někoho jiného. Cestuješ, prozkoumáváš místa, pleteš oblečení pro dědi kdesi, nebo... Je toho spousta. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "...jako pověstný spiderman." :3 **** :)
      - moc se mi líbí, jak si to podala :D

      Souhlasím :)*

      Vymazat
  2. Máš pravdu! Tvůj dospělácký život nemusí být stereotypní! Jdi tam, kam tě táhne tvoje nitro! Společnost se snaží udělat z nás zodpovědné roboty ve víru předsudků a povinností! Ale to není náplň našich životů! Máme právo svobodné volby nebo lépe řečeno vůle! Máme někam dojít! A kam? Na to každý musí přijít sám! Bohužel, nebo raději Bohudík?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc :)*

      Ano, někdy mám pocit, že společnost je jedno zatrpklé stádo oveček plné předsudků...

      Skvělý komentář :)

      Vymazat