středa 10. srpna 2016

Jistota

Lebedím si na posteli u otevřeného okna a zkouším naložit s časem, který mi byl přidělen spacím přítelem. Horko je k padnutí, snad nějakým bambilion stupňů. Občas zavane lehký vánek, ale závratě z horka se mi i tak hlásí. V hlavě mám převážně tupo, jako kdyby mi horko zastavilo jakékoli hlubší myšlení.
Než přítel usnul, stihli jsme zafilosofovat, sníst pár cuketových placek, projít se a pomazlit se s pejskem. Každá činnost v takovém počasi je unavující, kromě koupání, kterého se nám aktuálně nedostane. Vesměs lebedící nálada, uvolněná atmosféra... svět je vážně v pohodě. Úplně cítím vlnu pohody, lásky, míru,... a všech těch pozitivních pocitů, kterým jsem možná nikdy moc nevěnovala dostatečnou pozornost, když nad tím tak přemýšlím. Jako kdybych až teď, ve věku polodospělého a zároveň polodítěte, konečně pochopila sebe (jak epické). Hádám, že mě to za čas opět přejde a budu zase ta nejistá "cvaklá potrhlice", ale teď užívám.
Užívám ten pocit určité jistoty.



Pac a pusu

1 komentář:

  1. Cuketové placky a pohoda jsou skvělá kombinace.
    Jako vždycky ti to na fotografii moc sluší, slečno propojená s přírodou. :)

    OdpovědětVymazat