neděle 4. května 2014

Tenká hranice

Jak tenká je hranice mezi blogem a realitou? Velmi malá, asi tak, jako beruška.

... to jen takové mé moudro, postřeh... způsobený tím, že si nejsem jistá, jestli mám brát blog, jako součást mého reálného života, běžně si o něm s někým povídat a "nestydět" se za něj. Ne, že bych se opravdu styděla, jen nevím, jak nazvat pocit, že si nechcete rozházet vztahy nebo cosi, případnou čtivostí, btw. už se mi to stalo a není to, vůbec, nic příjemného.
Právě prožívám období plné, řekněme, trablů. Ohledně partnerských vztahů, školy, zdraví,... všechno se sype. A já jen přihlížím, tomu všemu, protože, zatím, nevím, jak z toho ven. Ale dobrá... někdo mě, asi, zkouší, co vydržím, no, proč ne.


Snažím se tu nepsat nějaké osobní záležitosti, z poučení, že se to zkrátka nevyplácí, ale za žádnou cenu, nechci mazat staré články. Někdo je již četl, komentoval... zkrátka nechci, tvoří celek blogu. Kdyby mé okolí s jistotou vědělo, že sem píši, nevím... asi by se ukázalo, jací všichni doopravdy jsou - buď by to přijaly = mají mne rádi a chtějí, ať dělám cokoli, co mi dělá radost a ti druzí = to je ale blbka, takový kraviny, že jí to baví, budu psát anonymy, to bude prča,... pro mě, velmi zajímavý, pochod myšlenek. Coby, kdyby...

Nechci, aby se blog používal jako případná zbraň, proti mě, např. při hádkách a co já vím při čem ještě. Chci ho mít jako prostor klidu... porozumění... uklidnění... legrace... satiry... zkrátka, nic přehnaně negativního, co by mělo špatný vliv na mě, i čtenáře. Vážné věci se řešiti musí, to se bere jako samozřejmost, špetka negativity nikoho ještě nezabila. Realita, přece, není vždy "žůžová", ale prosím, o co největší snahu, vidět věci "žůžověji", než opravdu jsou... i když to nejde... alespoň, pokusit se...

Vaše, někdy až moc, přemýšlivá blogerka






PS. nezapomeň sledovat novinky na FB nebo bloglovin, ptej se mě na Ask,... atd. však to známe :))

4 komentáře:

  1. Ja mam tvoj blog rada a je mi srdecne jedno ci pises vesele a pozitivne clanky alebo negativne :) zivot nieje len cierny alebo biely a blog je o tom aby clovek prezentoval sam seba nech je akykolvek ;) a co sa tyka "blbeho obdobia"- neboj bude to dobre a pocase vyde aj slnko :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ... já... strašně moc děkuji, drahá... :))
      ... tvůj komentář mne hřeje u srdce... ♥♥♥
      ... děkuji! :*

      Vymazat
  2. Čistě teoreticky... Kdyby si tvoje jméno někdo zadal do googlu tak mu tenhle blog vyjde, ne? A máš tu svoje fotky, jméno, najít si tvůj osobní FB je otázka 20 vteřin (záleží na rychlosti internetu :D). Myslím, že vlastně nemá ani cenu blog "skrývat".

    Nejsem si jistá, jak by se dal blog použít jako zbraň při hádce, ale "kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde". Asi bych dost těžce nesla, kdybys mazala staré články. Občas (z nostalgie) zajdu i na streetQnektarinku, podívat se, jaké to bylo tenkrát :33 (a píšeš mnohem líp než tenkrát, ale i tenkrát to bylo fajn ;))

    Jsem si jistá, že všechno zvládneš. Protože, kdyby ne, kdo by nás tady zachraňoval? Která optimistická zrzka by nám tady zbyla? :D A co by bylo s chudáčkem Leonardem?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ... máš pravdu :) ... kašlu na nějaké skrývání... mé blízké okolí, z velké části, o tomto blogu ví a nesetkala jsem se přímo s nějakým špatným přístupem... tedy, doufám, že ani nesetkám...

      ... není důvod mě za mé psaní nějak "odrovnat", ale přesně, jak píšeš - kdo chce ublížit, cestu si najde. Děkuji moc :)) ... všimla jsem si, že i starý blog je sem, tam navštěvován, což mne moc těší. Je to přece jen také kus mne... ušla jsem od té doby velký kus cesty... ;))

      ... děkuji... je ve mě tolika vděku... ani nedokáži popsat, ten skvělý pocit podpory, který od vás dostávám... děkuji strašně moc! :*
      ... :D ... Ach, lásko... ♥ :D ... to je tak milé... :** ... a opět: z celého srdce děkuji :)) ... Leonarda by se to dotklo, asi nejvíce, je dost citlivé povahy a asi by potom potřeboval jistý druh terapie, aby se z toho šoku dostal... :D

      Vymazat