Tenká hranice

Jak tenká je hranice mezi blogem a realitou? Velmi malá, asi tak, jako beruška.

... to jen takové mé moudro, postřeh... způsobený tím, že si nejsem jistá, jestli mám brát blog, jako součást mého reálného života, běžně si o něm s někým povídat a "nestydět" se za něj. Ne, že bych se opravdu styděla, jen nevím, jak nazvat pocit, že si nechcete rozházet vztahy nebo cosi, případnou čtivostí, btw. už se mi to stalo a není to, vůbec, nic příjemného.
Právě prožívám období plné, řekněme, trablů. Ohledně partnerských vztahů, školy, zdraví,... všechno se sype. A já jen přihlížím, tomu všemu, protože, zatím, nevím, jak z toho ven. Ale dobrá... někdo mě, asi, zkouší, co vydržím, no, proč ne.

Snažím se tu nepsat nějaké osobní záležitosti, z poučení, že se to zkrátka nevyplácí, ale za žádnou cenu, nechci mazat staré články. Někdo je již četl, komentoval... zkrátka nechci, tvoří celek blogu. Kdyby mé okolí s jistotou vědělo, že sem píši, nevím... asi by se ukázalo, jací všichni doopravdy jsou - buď by to přijaly = mají mne rádi a chtějí, ať dělám cokoli, co mi dělá radost a ti druzí = to je ale blbka, takový kraviny, že jí to baví, budu psát anonymy, to bude prča,... pro mě, velmi zajímavý, pochod myšlenek. Coby, kdyby...

Nechci, aby se blog používal jako případná zbraň, proti mě, např. při hádkách a co já vím při čem ještě. Chci ho mít jako prostor klidu... porozumění... uklidnění... legrace... satiry... zkrátka, nic přehnaně negativního, co by mělo špatný vliv na mě, i čtenáře. Vážné věci se řešiti musí, to se bere jako samozřejmost, špetka negativity nikoho ještě nezabila. Realita, přece, není vždy "žůžová", ale prosím, o co největší snahu, vidět věci "žůžověji", než opravdu jsou... i když to nejde... alespoň, pokusit se...

Vaše, někdy až moc, přemýšlivá blogerka

PS. nezapomeň sledovat novinky na FB nebo bloglovin, ptej se mě na Ask,... atd. však to známe :))