středa 5. října 2016

Jiný člověk

"... se hrozně změnil/změnila."
Osobní konstatování zapříčiněné subjektivním pocitem s případným přikyvováním davu. Proč tuto větu slyším (čtu) celkem často? 
Možná je to taková "obecná úchylka". Drbeme rádi, hodnotíme rádi. Ukažte mi na někoho, kdo se zasekne na osobnostní cestě a nikdy se nezmění. Všichni se měníme, formujeme.

Pro příklad: nejsem vůbec v kontaktu s kamarádkou, která mi byla v období základní školy velmi blízká, řešily jsme kdejakou číčovinu i důležitost, smály se,... dodnes nerozumím, kde se skutečně stala chyba. Něco se stalo, něco se pokazilo, ale identifikovat bych to nedokázala. Vyjmenovala bych jisté události, poskládala své následné pocity a nálady, ale nikdy nevysvětlím, proč to všechno. Berličkou je mi právě to pomyšlení, že se to stalo zkrátka kvůli naší odlišnosti. Postupně se vzdálit a bum, už nebýt přítelkyněmi.

K respektování takových lidských změn jsem si musela dojít. Pro člověka je odloučení vlivem takových změn nepříjemné a co si budeme povídat, bolí.



Vaše lesní Puma


Žádné komentáře:

Okomentovat