Monology ovoce

Občas si jen tak otevřu blogger s nadějí nového nadprůměrně dobrého článku. Někdy zůstanu jen u té touhy napsat něco opravdu přelomového, něco čím bych se opravdu hodně trhla od blogerského standardu... ale... vždyť já jsem stále mimo blogerský standart, tak proto již nemohu být více "trhnutá".

•

Deprese, úzkosti, duševní poruchy,... jsou v celku trendy. Až se dá zcela jistě předpokládat jejich nevěrohodnost. Ale tak co, člověk je potom "kůl" a také je to univerzální omluva na cokoli. Jak se asi mají potom cítit ti, kteří danou záležitostí skutečně trpí? Pak se nedivme rozmachu zveličování takových vážných odchylek v psychice - spousta lidí skutečným případům nevěří.

•

Nějak nevidím smysl v tom, na sebe navléci všechno, co se právě nosí. Vídám dennodenně hafa holek, vypadající jedna jako druhá. Žádný jejich podpis osobnosti, jen od hlavy až k patě jedna chodící figurína. A to spoustě holek to ani nesluší, nesedí to k nim, ale tak, hlavně, že je to v módě.

•

Pár minut poslechu rádia a cítíte se vymletě. Poměr písní, co jsou strašně (ano, zase) "kůl" a těch, které Vám z mozku neudělají puding je dost nevyrovnaný. Měly by to vyvažovat, pro dobro všech.

...

Tak jsem si zase postěžovala a jedu dál!

V něčem se možná i opakuji, tak se Amazonsky omlouvám.

Mějte se fajn a nezapomeňte ventilovat jakýmkoli způsobem to, co Vás vytáčí, i když se to nemusí líbit každému ♥

Vaše blogerka

Monology ovoce

I když mě aktuálně nová škola hodně vysiluje, pořád mám sílu na své drobné i velké radosti...

Má láska, rodina, přátelé

Tak tady nejde jinak, než věnovat velký odstavec. Neskutečně mne dobíjejí lidé, které nade všechno zbožňuji, můj přítel, rodina a přátelé. Rozumí mi, věří a podporují. Již od překročení prahu koleje odpočítávám dny, ne-li hodiny do návratu domů. Má polovice je až neskutečně nejlepší. Má rodina mne vždy vítá jako vojandu přicházející z bojové zóny, což mi lichotí a zároveň vnímám tu přehnanost, ale když ono je to tak příjemné vracet se za takových ovací mezi zdi svého útočiště. Přátelé a "přátelé", bohužel. Pomalu se stává skutečností má obava ohledně ztrácení přítel. Ono, když někoho dlouho nevidíte, jen si píšete už i to je takové... jiné. Jste rádi i jen za takový nepřímý kontakt, ale na druhou stranu se díky tomu vytvoří spousta nedorozumění, nesmyslných chatových hádek a nedej bože uražených reakcí ohledně setkání, které neproběhne vaší vinou, ale sledem událostí, které se zkrátka nedají ovlivnit a nebo časovou vytížeností jedné ze stran. To zabolí. Opravdoví přátelé, kteří vám nejen píši o nejbližší setkání, jak to zvládáte, zajímaví se o vaše pocity, jak se k vám chovají noví spolužáci a celkově jim není jedno, co zrovna prožíváte je... nepřekonatelné.

Četba

A teď nemám na mysli konkrétně jen filosofické texty. Naopak bych řekla, že si mile ráda od nich odpočinu. Právě čtu od Jonathana Safrana Foera "Jíst zvířata", kniha, co změnila mnoha lidem pohled na masný průmysl. Možná bych mohla o ni a jejích myšlenkách sesmolit i článek, uvidím... je mi jasné, že ne každý s takovým článkem bude sympatizovat. Uvidím, jak moc chci být teď kontroverzní, každopádně články ohledně mého postoje k veg životu vydám.

Hudba

Nejen v domácích podmínkách, ale i na koleji (o samotě) si pouštím svou best of hudbu. Vše, co mám ráda, od Lorde, přes Lanu až ke Kasabian. Celá má směska v noťasu neustále se mnou. Děkuji, za svůj život protkaný hudebním průmyslem.

Blog

Musím uznat, že nový článek po dlouhé době mi dal strašně zabrat, jakési vypadnutí z opatrování blogerských záležitostí. Po vydání automaticky sdílím na fan stránce a netrpělivě čekám na odezvu z řad čtenářů. Naposledy jsem rychle propadla přehnané panice, že se na můj blog (na mě) rychle zapomnělo a nemá smysl v psaní dále pokračovat. Můj nejmilejší mě zarazil, jinak bych byla vážně schopná to zabalit, ještě, že ho mám ♥

Nezapomeňte také milovat své drobné i velké radosti :)
Vaše ojedinělá blogerka

Monology ovoce

Říkala jsem si "Čte mé řádky vůbec ještě někdo, když tam málo přidávám? To už nikdo ani nemůže mít chuť sledovat, kdy se zase objeví nový článek, když je to tak nepravidelně málo,..." Testla jsem...a mile jsem byla překvapena :) ... někdo se opravdu najde, kdo mé řádky ještě stále čte... :3

... a to mi dává novou sílu se o blog zajímat. Víte, je to fakt na pendrek. Přísahala bych, že teď, když si práci krásně rozvrhnu, mám i čas na psaní... a pak se zarazím... "Psaní čeho?"... a jsem v kreativních koncích -_- ... ... mám v hlavě spousty nápadu a když je chci realizovat čas není a jakmile je, je to v čoudu, protože jsem tak ráda, že si můžu odpočinout, že do projektů nemám chuť a sílu... musím s tím něco udělat. Jsem člověk, co nerad sedí jen nečinně na zadku a na druhou stranu mám ráda svůj "čil", kdy si odpočinu od všech, všeho... a nebo jen odpočíváme s přítelem, který toho má taky nad hlavu... ... už jsem jednou psala, že jsem bohém - nevysvětlitelně složitá "umělkyně" milující svou kočičí přítelkyni se špetkou amazonky v krvi, - definice, kterou jsem si vymyslela a líbí  se mi :D

...
A jak jsem se zmiňovala, byla jsem na 50 odstínech a... jako dobrý. Mě osobně to přišlo fajn, mému úžasnému příteli, který šel na to se mnou víceméně za trest (ne, prča :D ), také a i jinak, co bych k tomu napsala... přijde mi, že je toho už docela dost okolo nás, propagace everywhere. Chtěla jsem o tom napsat více, ale... nějak mi nepřísluší to extra hodnotit, obrázek si musíme každý udělat sám :)
Zvolili úžasnou hudbu, ta je vážně na jedničku :3 a podle knihy je jasné, že kniha je prostě lepší :D , ale ve zkratce je film fajn, takže jestli vám nevadí trocha ehm, erotiky, tak doporučuji ;)

...

Občas se ještě stíhám vrhat do kuchtění... ano, je to k nevíře, ale když máte chuť na tofu, které si prostě musíte udělat sami, protože nikdo jiný u vás doma to nedělá a nevyhledává (při nejhorším to do pusy nedá) tak je moje účast v kuchyni nevyhnutelná :D ... Na fotce vidíte mou verzi Tofu se zeleninou, co dům dal - miluji verze, co dům dal = žádná pevná pravidla :D

Miluji jíst hůlkami :3

...

Na to, že mám mega dlouhé vlasy, nedělám se s účesy. Mé kadeře jsou dány většinou na pospas rozpuštěnému osudu nebo culíku, popřípadě drdolu... a při výjimečných chvilkách jako je tato↓ je má hlavinka obdařena copánkem... jako malá jsem je měla skoro pořád... stýská se mi po těch časech, kdy mi je mamka pletla... a já měla ty kouzelné vlnky...

Monology ovoce pro dnes stačí a končí :)

Mějte se překrásně♥

Vaše ovocná blogerka