středa 14. října 2015

Monology ovoce

I když mě aktuálně nová škola hodně vysiluje, pořád mám sílu na své drobné i velké radosti...

Má láska, rodina, přátelé
Tak tady nejde jinak, než věnovat velký odstavec. Neskutečně mne dobíjejí lidé, které nade všechno zbožňuji, můj přítel, rodina a přátelé. Rozumí mi, věří a podporují. Již od překročení prahu koleje odpočítávám dny, ne-li hodiny do návratu domů. Má polovice je až neskutečně nejlepší. Má rodina mne vždy vítá jako vojandu přicházející z bojové zóny, což mi lichotí a zároveň vnímám tu přehnanost, ale když ono je to tak příjemné vracet se za takových ovací mezi zdi svého útočiště. Přátelé a "přátelé", bohužel. Pomalu se stává skutečností má obava ohledně ztrácení přítel. Ono, když někoho dlouho nevidíte, jen si píšete už i to je takové... jiné. Jste rádi i jen za takový nepřímý kontakt, ale na druhou stranu se díky tomu vytvoří spousta nedorozumění, nesmyslných chatových hádek a nedej bože uražených reakcí ohledně setkání, které neproběhne vaší vinou, ale sledem událostí, které se zkrátka nedají ovlivnit a nebo časovou vytížeností jedné ze stran. To zabolí. Opravdoví přátelé, kteří vám nejen píši o nejbližší setkání, jak to zvládáte, zajímaví se o vaše pocity, jak se k vám chovají noví spolužáci a celkově jim není jedno, co zrovna prožíváte je... nepřekonatelné.

Četba
A teď nemám na mysli konkrétně jen filosofické texty. Naopak bych řekla, že si mile ráda od nich odpočinu. Právě čtu od Jonathana Safrana Foera "Jíst zvířata", kniha, co změnila mnoha lidem pohled na masný průmysl. Možná bych mohla o ni a jejích myšlenkách sesmolit i článek, uvidím... je mi jasné, že ne každý s takovým článkem bude sympatizovat. Uvidím, jak moc chci být teď kontroverzní, každopádně články ohledně mého postoje k veg životu vydám.

Hudba
Nejen v domácích podmínkách, ale i na koleji (o samotě) si pouštím svou best of hudbu. Vše, co mám ráda, od Lorde, přes Lanu až ke Kasabian. Celá má směska v noťasu neustále se mnou. Děkuji, za svůj život protkaný hudebním průmyslem.

Blog
Musím uznat, že nový článek po dlouhé době mi dal strašně zabrat, jakési vypadnutí z opatrování blogerských záležitostí. Po vydání automaticky sdílím na fan stránce a netrpělivě čekám na odezvu z řad čtenářů. Naposledy jsem rychle propadla přehnané panice, že se na můj blog (na mě) rychle zapomnělo a nemá smysl v psaní dále pokračovat. Můj nejmilejší mě zarazil, jinak bych byla vážně schopná to zabalit, ještě, že ho mám ♥


Nezapomeňte také milovat své drobné i velké radosti :)
Vaše ojedinělá blogerka





Žádné komentáře:

Okomentovat