Veget Fest - něco dobrého

V našem městě se již každoročně pořádá festival na oslavu vegetariánství, veganství, zdravého jídla a podpory znevýhodněným zvířatům. Ráda se angažuji, je to příjemné zpestření dnů a ten fajne pocit z dobrého jednání je k nezaplacení. Má maličkost přispěla svým kuchařským umem, ani nevím, jak se mi to povedlo, ale upekla jsem makovec, který se dokonce podařil a putoval na stánek s ochutnávkami za dobrovolný příspěvek. Součástí byl i charitativní bazárek, ve kterém se objevila i má mini mikinka s včelkou Májou (kterou jsem si vyfotila, pro případné případy) a spousta jiného oblečení, mého mírně provětraného šatníku. Doprovodný program sčítal kytarové duo, karatisty, přednášky, ohňová show,... 

Jinak: letos se konal třetí ročník, počasí se moc nevydařilo, lidé přišli a podpořili naši píli a stálo to za to. :)

Mám tady krátký report a pozitivní vlnu energie z této akce. :)

A tady LN v akci! :D

Pán z antikvariátu a knihy s veg, zdravou a osobnostně rozvíjející tématikou. 

A ano, jednu knihu jsem si odnesla. :D

Přehlídka mňamek ♥

Jinak, pokud mě nesledujete na Insta, tak jste tu mikinku s Májou propásli. :D

Mějte se překrásně!

Žer železo

Jsem si jista, že můj zdravotní stav je drtivé většině lidí na této planetě vyloženě u řiti. Ale stejně o něm něco napíši, abych si mohla přečíst své upřímné přiznání, viděla černé na bílém, co dělám špatně a konečně s tím něco začala dělat.

Jsem vegetariánka a nedržím si přísun živin, protože jsem líná si vařit. Ráda bych po sobě hodila kamenem, aby se mi skutečně rozsvítilo, byla jsem chytřejší, lepší, úžasnější a v neposlední řadě si přísun živin začala hlídat.

Do teď jsem razila přístup "nosím tričko Nirvana, ale ve skutečnosti ji neposlouchám" = "jsem veg, ale co papám si nehlídám". Tak jako kotvím u hudby téhle boží kapely, tak chci nosit tričko, ne, jen z pozérství, ale proto, že nosit takové tričko by mělo být samozřejmou ctí a prokázáním úcty.

Takže si začínám ofiko vařit. Amen.

Nirvanoholička

Cvičební uvozovky

Po druhé snědené čokoládě se musí člověk zarazit a říci si: "Nežer tolik sladkého, proboha, budeš macík!" Je až neuvěřitelné, jak ohromnou moc mohou mít sladkostní mňamóznosti. Ruská ruleta - zmrzlina... odolám, neodolám, odolám...

Pamatujete na Výzvu? Tak ta je už zase pasé. Vlastně již od konce posledního zkouškového období. Tento program je strašně fajn, má velký potenciál zachránit, povzbudit a nabudit spousty lidí. Má chyba je v tom, že se toho nedokáži držet. Nevím, možná je to tím, že nemám k periodickému pohybu vztah. Nebo jsem jen líná. Možná je podstata v mém nešvaru nechat se lehce ovlivnit různými faktory, např. stresem. Stačí mi málo a jsem totálně v ... a pohltí mě chuť "na nic", ani na věci, které mi dělají radost (do toho by se okrajově pohyb dal zahrnout, ale tím, že se tady kaji by to bylo lehce nevhodné). Ale jako ano, pohyb mi dělá radost - po běhu, cvičení s videem se cítím... povznesena nad své "nehybné já, které je lehce ovlivnitelné leností, stresem, atd.".

Možnost chodit do fitka mi přijde nákladná. Pod vedením specialisty bych se možná cítila pod větším tlakem a myslím, že ohledy na svůj zdravotní stav by se v potaz brát měl v případě, že má člověk nějaké osvědčení (mám šílený problém s jakoukoli zátěží, svírá se mi hrdlo,... musím se poptat a otestovat, zda není chyba jinde, než ve fyzičce). Ale v podstatě tuto možnost nezatracuji, možná by mi vedoucí ruka pomohla a možná také sama hledám důvody "proč to nejde".

Váš blogerský zajatec v "Cvičebních uvozovkách"

"Každý den je skvělá příležitost pro nový začátek..."

Kdo tu není na blogu poprvé ví, že jsem se zapojila do Výzvy, která by měla nastolit větší a prospěšný pořádek ve zdravém životním stylu. Abych Vám přiblížila více tento projekt přináším rozhovor přímo s autorem. Nepůjde o nic násilného, do očí propagací bijící, ani nic podobného. Jsem stejně jako mnozí z Vás znechucena zaprodaností některých blogů komerci a na svém blogu nic takového podporovat nebudu.
Výzvou osobně procházím a sepisuji průběžně své poznatky a zkušenosti.
Tento rozhovor je o inspirativním člověku, který si splnil sen a pracuje na lepších životech lidí, kterým se nedaří zhubnout nebo neví, jak přistupovat k pozitivní změně v rámci zdravého životního stylu...

Tomáš Jehlička. Že jste to jméno ještě neslyšeli? Tomáš je neúnavný motivátor, fitness trenér a autor online fitness programů, které mění lidem životy. Zároveň je ale také skromný člověk, který ví, že pořád je prostor pro zlepšování. Teprve před dvěma lety spustil tréninkový on-line program, ve kterém pomocí svých bohatých zkušeností pomáhá lidi nasměrovat na cestu k pravidelnému pohybu a zdravějšímu životnímu stylu. Dnes už se u nás řadí v oblasti on-line fitness k nejlepším. Ale nepředbíhejme…

Tomáši, kdy ses poprvé dostal ke sportu?
Měl jsem to štěstí, že jsem se sportu mohl věnovat už od malička. Už někdy ve školce jsem začal hrát tenis. Vydrželo mi to až do konce základky, ale nikdy jsem tomu nepropadl a bylo jasné, že ze mě slavný tenista jen tak nebude. Spolu s přestupem na střední jsem pak vyměnil tenisovou raketu za fotbalový míč.

Takže jsi chtěl být fotbalistou…
Tehdy mě fotbal hodně bavil. Asi jako skoro každýho kluka, ale bavilo mě i doma posilovat. Byl jsem klasický hubeňour, neměl jsem moc velké sebevědomí a vždy jsou toužil po tom mít svalnatější postavu. Pořídil jsem si v té době proto činky a začal dělat takové ty nejběžnější cviky – kliky, zdvihy a lehsedy. Tím začíná asi každý amatér. Neměl jsem ale žádný tréninkový plán a ani konkrétní cíl. Potom, co mě fotbal pustil, tak jsem přešel na atletiku a následně jsem ještě vyzkoušel box, který mě hodně bavil. Nakonec jsem si odnesl bronz z mistrovství republiky, ale nechtěl jsem tomu obětovat všechen svůj čas... V pubertě mě pak víc než sport zajímaly holky. Nicméně i po skončení s boxem jsem nepřestal s domácím cvičením a začínalo to být na mě vidět.

Co to mělo za následek?
Když jsem ze sebe začínal mít dobrý pocit, tak přišla rána… BUM! Prodělal jsem klíšťovou encefalitidu a po pár týdnech v nemocnici na lůžku a chudé stravě moje váha klesla až na 51 kilo. Po návratu z nemocnice jsem byl v šoku a měl jsem chuť se na všechno vykašlat. Naštěstí mě ale pohled do zrcadla donutil se sebou něco dělat. Začal jsem se přejídat a k tomu i víc cvičit a váha šla postupně nahoru. Stanovil jsem si i cíl a toho jsem dosáhnul. Nabral jsem přes 20 kilo za 3 měsíce, ale výsledek byl jiný, než jsem čekal. Pěkně jsem se vyžral až na téměř 75 kilo a věděl jsem, že mám před sebou další cíl.

Kde jsi sebral motivaci zase začít cvičit?
Nechtěl jsem se smířit s tím, jak se cítím a jak vypadám. Vážně jsem se začal zajímat o to, jak to vše dělat správně. Pátral jsem po radách na internetu, ale moc jsem neuspěl. Náhodou jsem pak narazil na stránky zahraničních fitness trenérů, který jsem bral jako své vzory. Tam jsem našel, co jsem skutečně hledal - skvělé informace podané bez obalu od normálních lidí, co se vypracovali a ne od zmutovaných kulturistů, jejichž rady pro běžné smrtelníky neplatí. Aplikoval jsem pak uvedené rady v praxi a z výsledků jsem byl nadšený. Konečně mi to dávalo smysl a jel jsem podle dlouhodobého plánu.

Nyní

Předtím

Předtím

Tehdy ses rozhodl začít předávat své poznatky dál…?
Za to může spíš můj brácha, protože tehdy sám vytvářel weby. Napadlo ho vytvořit stránku o cvičení a předat moje zkušenosti dál mezi lidi. Moc se mi do toho nechtělo. Nevěřil jsem, že toho už vím tolik, abych mohl někomu říkat, co má dělat. Nakonec mě ale přemluvil a pustili jsem se do práce. Pozitivní reakce lidí mě pak překvapily a nadchly, což mi dodalo chuť se tomu věnovat víc a víc. Postupně jsme naše projekty rozšiřovali a stalo se z toho moje poslání. Učit lidi, jak žít zdravěji, změnit svojí postavu a dostat se do kondice. Ve finále lidi zjistí, že dokážou mnohem víc a kompletně jim to změní život, posunou se dál v zaměstnání nebo je to inspiruje rozjet svůj vlastní projekt jako jednoho z mých dřívějších klientů. :)

Který z vašich projektů hodnotíš jako nejzdařilejší?
Naším nejúspěšnějším projektem je bezesporu Výzva 21 dní. Jeho příprava byla pro mě taky určitě nejnáročnější. Tehdy jsem začal i s natáčením videí, se kterým jsem neměl žádné zkušenosti. Taky jsem si všechno sám stříhal. Ale vůbec nejhorší bylo se postavit před kameru. To byla tragédie. Když jsme ale v roce 2014 Výzvu 21 dní spouštěli, vůbec jsme netušili, jaký ohlas to mezi lidmi vyvolá a kolika lidem tak pomůžeme.

Jak Výzva 21 dní funguje?
Je to uživatelsky zcela nenáročné. Každý den vám na email dorazí video s jedním úkolem, kde je vše podrobně vysvětleno a kdyby něco, tak pod videem se můžete zeptat. Nicméně ve videu se dozvíte vše podstatné a tímto způsobem vás provedu krok za krokem tím nejdůležitějším, co vede k pevné a vypracované postavě. Začátky totiž bývají vždy nejtěžší, a proto si více než 3000 lidí zamilovalo tento systém postupných změn a úkolů. Když chcete ze dne na den změnit svůj jídelníček a k tomu začít cvičit, pak vám to vydrží tak týden až dva. Pro většinu lidí je to bohužel příliš velké sousto.

V jednotlivých videích vás pak naučím, jak správně cvičit, jak se stravovat a neustále vás budu motivovat k lepším výkonům, protože všechny tréninky odcvičím s vámi na videu. Cílem je, aby se cvičení a zdravá jídla stala součástí vašeho běžného dne. To pak nedržíte žádnou krátkodobou dietu, nenastane jojo efekt a vy si svou pevnou postavu udržíte!

Takže jsi skoro jako osobní trenér…
V podstatě ano. Rozdíl je ale v tom, že si program můžete v prvním týdnu nejprve vyzkoušet a pak se teprve rozhodnout, jestli si tohohle trenéra „najmete“. Krom toho je mnohonásobně levnější než trenér v posilovně a navíc si celým fitness programem můžete projít opakovaně, protože přístup vám zůstane napořád. Společně s mým týmem poskytujeme rychlou podporu na emailu a především v diskusi pro členy, takže řešíme i individuální dotazy.

Jaké jsou cíle lidí, kteří do Výzvy vstupují?
Největší procento lidí chce samozřejmě zhubnout. Další chtějí nabrat svalovou hmotu, změnit jídelníček a zlepšit svoji kondici. Často prostě chtějí „něco se sebou začít dělat“. Chlapi chtějí hlavně vypracovaný břicho a ruce a ženy spíš pevnější nohy a zadek. Proto má program individuální část, kterou sice cvičíme společně, ale kde se každý může zaměřit přesně na to, co chce vytvarovat a zpevnit. Výzva 21 dní je kouzelná v tom, že ať už máte jakýkoli cíl, když to nešidíte, povede se vám ho dosáhnout.

Kolik lidí už Výzvou prošlo a jaké jsou jejich reakce?
Programem prošlo od roku 2014 už hodně přes 3000 lidí. Ze začátku bývají lidé skeptičtí, protože už si vyzkoušeli všechno možné a dopadlo to špatně. Nakonec jsou ale jejich reakce někdy až dojemné. Píší, že jim Výzva změnila celý život, že jim otevřela oči, nebo že se cítí ve skvělé fyzické i psychické kondici. Konečně jsou se sebou lidé spokojení a jsou rádi, že našli cestu, která jim vyhovuje. Někdy jsou překvapeni, že to funguje i na ně, protože se považovali za lenochy. Některým se dokonce podařilo shodit i 30 kilo, a tím inspirují i své okolí a další zájemce.

To musí být úžasná motivace i pro vás…
To samozřejmě je. Tyto zpětné reakce od lidí jsou pro nás hrozně důležité. Když vidíme, co to dokáže, máme chuť na programu dál pracovat, vylepšovat ho a přinášet lidem ještě lepší zážitek ze cvičení.

Kolik vás to stojí času?
Dneska už pracuje na programu širší tým lidí na plný úvazek. Na začátek roku 2016 jsme přichystali ve Výzvě 21 dní obrovské inovace, přetočil jsem všech asi 60 videí s novými informacemi a zkušenostmi. To vše navíc v top kvalitě 4K rozlišení. Připravili jsme i úplně samostatný program Výzva pro pokročilé a máme ještě mnohem více dalších plánů… S bráchou jsme pracovali skoro nonstop a dali jsme do toho to nejlepší, co v nás je. Řídili jsme se tím, co říkám i svým klientům ve Výzvě: “Dejte do toho to nejlepší, co ve vás je. Pak nemůžete litovat toho, že to mohlo být lepší.”

Co bys na závěr vzkázal čtenářům?
Jednoduše se nebojte a zkuste to, protože to, jak se o své tělo staráme se nám vždy vrátí. A když do toho dáte to nejlepší, co ve vás je, tak jsem si jistý, že dosáhnete toho, co chcete. Každý den je skvělá příležitost pro nový začátek, stejně jako na začátku nového roku. Stačí se zvednout z gauče a pustit se do AKCE. ;)

PP

V duchu zkouškového

Tak a je to tady, mé první zkouškové období.

Musím přiznat své megaprokrastinační schopnosti, lenivost a málo uvědomění, že jde do tuhého. Raději se věnuji blogu, čtení diskuzí na Votoči, vymýšlení bejkáren s přítelem, čučení na filmy, American Horror Story,... když se dotlačím do učení jsem flustrovaná, mimo a nevěřím si, že všechno to učení do sebe natluču. Jednu zkoušku jsem absolvovala tento týden, výsledky v tuto chvíli netuším a tři ve dvou dnech mě čekají příští týden.

Výzvu dodržuji, krok po kroku. Není překvapením, že jsem se po prvním dvacetiminutovém tréninku zadýchala jako to prasátko, bylo mi blivno a trochu se mi i motala hlava a druhý den jsem cítila každý pohyb nohou ve stehnech. No, byla bych tak moc ráda, kdyby se to dalo omlouvat zdravotním stavem, ovšem to nepůjde, protože by to byla lež, jsem sportovní lemra a teď je to krásně vidět. Nemohu nezmínit ten pocit po tréninku - takový povznášející, očistný, příjemný. Ta směsice pozitivních pocitů dává člověku sílu pokračovat a těšit se na každý den, kdy najde v mailu nový díl. Jsem moc ráda, že jsem do toho šla. Je to zároveň i uvolnění kolem humbuku ohledně učení.

Mějte se kouzelně a pokud se perete také se zkouškami, tak přeji i pevné nervy! :)
Vaše blogerka

Za mé tělo - beru výzvu!

Dnešní článek bude speciální nejen pro Vás, ale i pro mne samotnou.

Nikdy jsem nebyla sportovní typ, trendu v podobě počítání kalorií, aplikování různých diet na tělo,.. jsem se z velké části vyhnula. Bohužel problémy příjmu potravy mne zcela neminuly, dnes žiji s těmito neduhy v míru, neomezují mě, ale výčitky z nezdravého jídla mám i dnes. Rozdíl je v tom, že jídlo vnímám jinak, než při bojování s dotěrnou "miou" nebo "anou" - chci dodávat svému tělu chutné a výživné palivo bez výčitek a žaludečních potíží. Chci jíst ohleduplnějí a to myslím už opravdu vážně, už ne jen tak do větru, nezláká mne chuť, stres, ani žádné jiné negativní okolnosti, nenechám sebou manipulovat, potřebuji více zdravé kontroly.

Se zdravým stravováním jde ruku v ruce i pohyb, jak jsem již zmínila, sport byl dlouhou dobu u mě a i mé rodiny tabu. Zatímco rodinka u televize dál vesele baští vuřty a podobné "hrozně zdravé věci", já se snažím zajímat o lepší životosprávu - jídlo a pohyb. Ano, nesčetněkrát jsem selhala, ale to není překážkou, úplná porážka vypadá jinak. Nechci uštěpačně krčit noc nad nezdravými potravinami, ale ani se jimi nechci tolik cpát jako doposud.

Má maličkost byla vyzvána... vyzvána zlepšit své já pro mé já... a mé já hrdě výzvu přijímá!

Jsem fatalista - věřím na osud, vše má svůj důvod, žijeme v jistém řádu událostí, které se nám mají stát, aby zformovali nás samotné. Tato výzva mi byla nabídnuta a já ji přijímám s chutí a nadšením (uvidíme po pár dnech, možná se budu proklínat s jazykem na vestě :D)

Nový rok je vždy pomyslným začátkem, pro každého jiným. Předsevzetí ráda nemám, nikdy u mě dodrženy nebyly, je na čase se kousnout do prstu, zatnout zuby a jít do toho ne kvůli novému roku, ale hlavně kvůli - sobě.

Sledujte mé odhodlání, mou změny - jsem sama zvědavá, jak moc mne Výzva změní.
A pokud byste se chtěli zapojit se mnou, budu jen ráda ;)

Vaše odhodlaná blogerka

Poznámka:

Vše bude probíhat pod bedlivým dohledem mého přítele, který mě nenechá zpychnout, zBITCHovat, ani podobně přetransformovat do nějakého monstra posedlého extra tělem!
Přísahám, že se můj blog nepromění v přízrak posedlým super tělem.

_ When I... cooking cookies _

Čahojte u vařícího (co to kecám! :D) tedy pečícího okénka s Lady Nectarine :**
Ani nevím, jestli tento článek bude někoho zajímat, přece jen, jsem amatér jak poleno, ale tak... :D

... máme tu výzvu v podobě pečení domácích, (a údajně) zdravých sušenek, takže žádné zbytečné vykecávání a jde se na to! :))

Ne, opravdu nejsem kuchařský typ a kdyby máti nebylo, přežívala bych na ovesné kaši a čaji :D

Takže jsem se rozhodla začít od něčeho, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně jednoduchého, aby se má píle, jaksi, opravdu rychle a bezbolestně na talíři projevila :D

Sušenky alá Lady N.

Ingredience:
• celozrnná mouka - 1 hrnek

• vločky - 1 hrnek
• hrnek vody

• sušené ovoce - brusinky, rozinky, mandle, kešu,... ale i možnost kousků čerstvého ovoce- co a jak, kdo má rád (u mě hrst oříšku, ovoce všeho druhu :D)

• olivový olej - půlka hrnku do těsta nebo stačí pokapat na plechu

• sůl - špetka

• sirup (podle libosti - javorový, mátový, agávový,...)

• špetka skořice
• kakao (pro čokofiliky :D )

Postup:

Všechny ingredience smícháme, vytvoří se nám "těstíčko", které lžící nanášíme na plech (pečící papír je velkou výhodou) do požadovaného "sušenkového" tvaru. Pro kreativce - sušenky ve tvaru zvířátek nebo jiných specifických tvarů ;))

Rozehřejeme troubu na 200 °C. Do rozehřáté trouby dáme plech se sušenkami a cca 20 min pečeme. Že jsou hotové poznáme podle špejle - lehce se mohou lepit, nejsou ale nijak moc měkké.

Srdečnou dobrou chuť! :)

Netuším jaký úspěch tento post bude mít, každopádně tím, že jsem ve "vařícím-pečícím" učebním procesu, tak by se tu mohl nějaký recept + to jak mi to všechno jde, objevovat častěji :)

Mějte se překrásně!

Vaše kuchařko-pečící učnice

× Vztahy and more ×

Má mnohodenní rekonvalescence pramení z dohnání mé maličkosti, virtuálním světem... v překladu: někdo se našel v mém článku... a nebylo o něm psáno špatně, ale ani ne dobře... a tak se má maličkost omlouvala a omlouvala a následně na to, rozhodla o ústupu. Radím Vám, pište s rozumem, ne jako já. Tímto je za tutou věcí pro mne udělána velká tečka a nazdar.

...................... A teď z jiného a snad i příjemnějšího soudku... mé šťastné období (zaplať pánbůh ;)) trvá, z toho vyplývá, že jsem šťastná, ale bohužel je tu i odvrácená strana, a to, že papam, papama a paapaam. No, prostě žeru jako utržena ze řetězů, co bych se s tím prděla... :D = tloustnu. Ano, ano dámy a pánové, Evička nám kyne a to jako I donť like it! Zdravý životní styl jde skoro pořád stranou, pravidelný příděl koblížků a čokolády je pomalu pro mne smrtící kombinace... dobrovolně nepovinně se ujídám k mému stokilovému já. Co s tím? Konečně najedu na ZŽS, tož to, už jako opravdu vážně.  Tak takhle se na mě musí. A tvrdě, žádné výmluvy, prokrastinace zalez, běhání zdar a nazdar nesmyslnému přejídání, po kterém je mi stejně špatně. Takhle to dál nejde, musím jít už konečně do sebe... a to se netýká jen tohoto, ale i např. školy. No, nic, to budu spolu s Vaší společností mapovat a vy budete můj odborný dohled, zlata moje ;))

Jinak, aby jste rozuměli: je vědecky dokázáno, že většina žen, v krásném období vztahu se vůbec nehlídá v jídle. Naopak po rozchodu začne. A čím to? Protože, když je žena ve vztahu šťastná, má svého muže, který ji miluje takovou, jaká je, nepotřebuje hlídat a omezovat, kašle na všechny zdravé zásady. Ale, když je v porozchodovém období začne se více hlídat, chce někoho nového "ulovit" a drží různé diety a zásady zdravého stravování. Nejsme všechny stejné, samozřejmě. Některé z nás zajídají smutek z rozchodu, takže zase tloustnou... je to individuální. Vědci zjistili, že u drtivé většiny převládá ten první případ a já mezi ně, i přes můj vnitřní odpor, patřím. :) 

A jak je to u Vás? ;)

mějte se překrásně :)

Vaše vymletá blogerka