Bylo nebylo...
Jakožto člověk obnovující svou garderobu mám povinnost se ohánět v doplnění nových kousků do skříně. Snažím se v rámci své osobní filosofie koupit tkz. aby se to dalo kombinovat se vším. Aktuální ruleta padla na obyč černé kalhoty. Ty nejobyčejnější z nejobyčejnějších, pohodlných černých kalhot na světě. Aby bylo jasno, já kalhoty nekupuji nikdy záměrně, toto byla určitým způsobem krizová situace. Říkala jsem si, jaká to bude brnkačka, vejdu do obchodu, kouknu, uvidím, vyzkouším, beru, ostřehbitý kauf. Bohužel, všechny tradiční obchody zklamaly, sekáče také nevyhověli, už jsem začala pomalu depkařit - jak mi ty kalhoty nemohou být, velikosti razantně nesedět, střihem nelíbit,... měla bych snad zhubnout nebo co? A potom mi došlo, že se asi tak cítit mám. Ono to ani jinak nejde, když všude vidíte kalhoty jako na panenku, čím méně látky, tím lépe. Co nejméně látky, za co nejvyšší cenu, kvalitou neodpovídající. Oděvním společnostem jde o čistý zisk, o moc nad zákazníky, je jim jedno, že Vám roste komplex tělesných proporcí, které lehce neoblečete i přes to, že se vyloženě nevymykáte (třeba, že nemáte nohu navíc).
A od kalhotové méněcennosti mne osvobodil Lidl a jejich takřka každotýdenní nabídka gatí.
Zazvonil konec a honby za kalhotami je konec. Alespoň prozatím.
Svá
