2/04/2020

Retour

Po dvou a půl roční pauze tu je stejná a nová Lady Nectarine.
Nebyla jsem aktivní takřka nikde... nedá se přesně říct "proč".

Možná, že se mi nechtělo čelit představě, o které mluvila v jednom rozhovoru Veronika Kubařová: ... děsí mě, že neovlivním, kdo všechno to uvidí..."

Možná jsem život prožívala tak moc, že jsem ho nestíhala sdílet.

Možná, že jsem přisoudila větší důležitost sama sobě, teď a tady.

Možná jsem prožívala bolesti, o kterých se nemluví snadno a už vůbec ne „do světa".

Možná začal existovat mezník mezi mnou a láskou.

Možná jsem nechtěla jen psát negativně/nesmyslně.

Možná jsem chtěla jen pozorovat a zúčastňovat se jen určitých věcí.

Možná jsem měla všeho dost.

A možná jsem jen neměla potřebu psát.
A možná se to změní, jako všechno.

S láskou
ED

PS. řečninu jsem, s odřenýma ušima, udělala. Už nikdy víc, neci.