Každé zkouškové se rozhoduji, jak rozvrhnout učivo. Podrobně propracovaný plán, zcela neprůstřelná forma studentského úspěchu u zkoušek, Superman je proti mně žabař, všichni se nevědomky připravují na uznalé poplácání po zádech... ovšem realita je drsně temná.
Plán nedodržím a raději koukám na holčičí fóra (drby, drby, rady, zajímavosti, bizáry) nebo procházím na internetu věci, které by mě nikdy předtím nenapadlo hledat, např. jak se jmenuje sestra Kurta Cobaina a ostatní jeho příbuzní. Bílá zeď ještě nikdy nebyla tak zajímavá - je to slonovinová, čistě bílá nebo snad skrytá vstupní brána do jiné dimenze na ultra tajné heslo?
Jsem fakt cáklá, i přes znatelně palčivý pocit u zadku značící prohru se učím na poslední chvíli do noci. Jako správná kurážná děvčica se odhlašuji a přihlašuji na vzdálenější termíny, čímž mám mnohem více práce najednou. Svůj obor miluji a hodlám ho udělat, ovšem lenivý přístup mi mé šance celkem ničí. Odhodlání je chvilkovou záležitostí, nápisy po pokoji mající úlohu "zvedni zadek a něco dělej" pomáhají jen minimálně.
A tak se znovu a znovu škrábu z jámy lvové, modlím se a doufám, že to nakonec všechno zvládnu.
No, nic, jdu se překonat a přidusit v sobě tu prokrastinační mrchu.
Mějte se krásně a doufejte spolu se mnou v úspěšné zakončení semestru a větší soustředěnost na psaní
