Kdyby se zdálo, že jsem emigrovala na jinou planetu, tak nikoli, jen skládám kousky (nejen) školní skládačky. Za chvíli mě čeká zkouškové.
Zmítám se v nekreativní zóně. Sice mám nápadů fůru, ale žádný domyšlený do konce. Smět nápadů v chuchvalci nedomyšlení. (tuhle část jsem už jistojistě psala, jsem fakt tragéd)
Snad každou noc, kdy ležím v posteli a snažím se usnout, mi v hlavě proudí slovo od slova nový článek, ale hádejte co... nic si nezapíši, i když vím, že jak se ráno vzbudím, nic si pamatovat nebudu. A proto tu dlouho nebyl článek. Potřebuji zavést spešl diář na blogerské poznámky, už nevím, jak si jinak pamatovat a dávat do kopy.
Vánoční čas jsem prožila v klidu a míru. Celkem. Až na nutnou potřebu některých nejbližších nedávat dárky. Pokud by šlo jen o čistou materiálnost věci, tak budiž, také darům, jakožto věcem nedávám význam. Ovšem, tady šlo o "já nevím, co ti kupovat". Bylo mi v té vyřčené chvíli vážně bídně. Zabijme tradici, nevíme, co koupit, neznáme tě. Vlastní členové rodiny se rozhodli manipulativně odrovnat nejen tradiční zvyky, ale i znásilnit podstatu obdarování. Při nejhorším se dá přeci zeptat... ale ono se to muselo posunout až o takový level mínusu.
Dárečků jsem dostala až dost, i přes to, že to není v očích některých vysoké číslo. Asi nejvíce mě potěšila ručně potištěná látková taška od mého milého ♥. Sama jsem si nadělila konečně pravý parfém, který jsem koupila již v říjnu a "jooo, nechám si ho hezky až pod stromek"... vydržela jsem to někdy do půlky listopadu a od té doby se s ním voním (skoro čtvrt flakonku pryč, protože prostě bomba vůně, házím ji po sobě děsně ráda a nejradši bych se v ní koupala).
Ať je rok 2017 ještě epičtější a zdraví, štěstí, láska a síla Vás provází.
Pac a pusu
Snad každou noc, kdy ležím v posteli a snažím se usnout, mi v hlavě proudí slovo od slova nový článek, ale hádejte co... nic si nezapíši, i když vím, že jak se ráno vzbudím, nic si pamatovat nebudu. A proto tu dlouho nebyl článek. Potřebuji zavést spešl diář na blogerské poznámky, už nevím, jak si jinak pamatovat a dávat do kopy.
Vánoční čas jsem prožila v klidu a míru. Celkem. Až na nutnou potřebu některých nejbližších nedávat dárky. Pokud by šlo jen o čistou materiálnost věci, tak budiž, také darům, jakožto věcem nedávám význam. Ovšem, tady šlo o "já nevím, co ti kupovat". Bylo mi v té vyřčené chvíli vážně bídně. Zabijme tradici, nevíme, co koupit, neznáme tě. Vlastní členové rodiny se rozhodli manipulativně odrovnat nejen tradiční zvyky, ale i znásilnit podstatu obdarování. Při nejhorším se dá přeci zeptat... ale ono se to muselo posunout až o takový level mínusu.
Dárečků jsem dostala až dost, i přes to, že to není v očích některých vysoké číslo. Asi nejvíce mě potěšila ručně potištěná látková taška od mého milého ♥. Sama jsem si nadělila konečně pravý parfém, který jsem koupila již v říjnu a "jooo, nechám si ho hezky až pod stromek"... vydržela jsem to někdy do půlky listopadu a od té doby se s ním voním (skoro čtvrt flakonku pryč, protože prostě bomba vůně, házím ji po sobě děsně ráda a nejradši bych se v ní koupala).
Ať je rok 2017 ještě epičtější a zdraví, štěstí, láska a síla Vás provází.
