Skrik

Předtím, než se mi stáhne Dítě Bridget Jonesové, něco napíši na podporu své tvůrčí psací činnosti.
I když ve výsledku to bude stejně k ničemu. Mám chuť bilancovat na pomezí své šáhlosti a nutnosti. Existenční vychýlení, attention whore. Jsou tři hodiny v noci.

- Možná je v mé duši střep autisty. 

- Pořád nevím, co vlastně chci. 

- Mám potřebu se v sobě šťourat a přijít na to, na co se přijít nedá. 

- Chybí mi člověk, který mi chybět nemá.

- Cítím se jako propiska, která nepíše.

- A stále mi chybí člověk, který mi chybět nemá + ho vidím, jak jsem pro něj vlastně bezvýznamný... novodobý plebejec.

- Potřebuji udat oblečení, asi se vykašlu na zisk považující aktuálně za nutný (jsem chudá lama).

- Čajky jsou nástroje bonusové terapie.

- Chápu lidu, kouřící jednu cigaretu za druhou - na něco se člověk obrátit musí, hřích nehřích.

- Je "pěkné", jakou moc mají lajky apod., jen tak dál, dávejme jim ještě větší a destruktivnější.

- Pizza, poslední dobou jídlo častější, než kebab, co už.

- Ti youtubebobři... převážně narcisní to lidé.

- I přesto, že si nepřijdu kontroverzní, zřejmě jsem.

Asi už půjdu spát, Bridget musí s porodem počkat. A nebo raději ne, teprve půl čtvrté, času dost.

Ospale čilá