středa 1. června 2016

Vzpomínkový sysel

Mám spoustu materiálních věcí z minulosti. Je mi jich tak líto, vždyť se mnou strávili určitý díl života... ach, bože, tenhle přístup musím změnit, jinak se tu věcmi zavalím.
Pokládám si otázku: "Kdybych se stěhovala, co by se stěhovalo se mnou?" ... ale co ten dětský cinkající telefon se žlutým sluchátkem, vždyť jsem ho jako malá tak milovala... jak se proti takovému argumentu mám obrnit? 
Pamatujete na Kinder vajíčka? Mám soudek plný postaviček a další se mi válí ve skříni v pokoji, vyhodit je je pro mě nemyslitelné, tolik peněz, tolik okamžiků rozzářených dětských očiček... vím, že mi k ničemu nejsou, vyhodit je nechci, ale co s nimi, nenapadá Vás něco? Napadl mě dětský domov, ale jistá si nejsem, přece jen tolik malých postaviček... napadl mě i jakýsi projekt, kdy bych udělala speciální pytlíčky, kde by postavičky byly... uvidím.
Ale vraťme se k mé posedlosti schraňování věcí z minulosti, které pouze zabírají místo. Co se starými sešity ze základní a střední školy? I když vím, že je v podstatě nepotřebuji, možná jen pár z nich, tak... nechci je vyhodit. Tak trochu mě to deptá a nevím, co si počít. Tolik věcí zabírající místo jiným, novým. Dívat se na staré věci a vzpomínat na již minulé... nejsem si jistá, zda se tím mám pohltit a nechat věci tak, jak jsou nebo je vyhodit?
Budu ráda za Váš pohled, shromažďujete vzpomínky materiálně nebo jen ve střípcích v hlavě?


Vaše shromažďující blogerka

1 komentář:

  1. No...asi si netreba nechavat tolko veci, ale napriklad jeden zosit zo zakladky? Jednu najoblubenejsiu postavicku.....a ostatne nelutostne dat prec. Tak ti nieco v spomienkach ostane a zaroven ta to nezasype :)

    OdpovědětVymazat