středa 8. června 2016

Dítětolam

Nedávné posezení na terase hospůdky mě přimělo hluboce se zamyslet nad pišišvory. Plno dětí všude, jedno se dožadovalo táty, druhé vylilo pití, třetí si hrálo s mobilem, čtvrté se houpalo,... 

Možná jsem se nakazila od svého stejně starého okolí, kde převládá nechuť mít děti s pachutí "parchantů" na rtech. Cítím, že jsem mateřský typ a děti bych jednou asi chtěla, ale jistá si nejsem. Každopádně ty odvážné v mém věku, které mění plenky a pudrují prdelku už teď, se shodují, že snad ani žádné další dítě nechtějí. Dodatečně ke mně míří až prosebné věty typu: "Dítě si nedělej!"

• Umění je dítě vychovat, ne udělat
To se hodně opomíjí. Jestli budu někdy máma, tohle bude pro mě priorita - vychovat ze svého dítěte plnohodnotného člověka se zájmem objevovat, tvořit, rozvíjet se, chovat se k lidem uctivě, zapojovat city i rozum,... maximálně si s ním povídat, chtěla bych být "máma kamarádka". ... Jsem hodně zvědavá, jaká bude dnešní malá generace až vyroste.

• Nechci být stereotypní matka
A ještě "lépe" u plotny, to vážně ne. Starání se o domácnost a dovednost vaření mi přijde neodmyslitelná s úlohou plnohodnotné manželky, ale abych lítala okolo manžela a dětí, neměla vůbec žádný volný čas a byla zavřená doma, protože je třeba, abych uklidila atd., tak to opravdu nesnesu. Soužití v jedné domácnosti přece nezavazuje ženu k opečovávání všeho.

• Nechci, aby byl parchant
Oprsklost dětí dneska nezná mezí. Nebudu tady tvrdit, že za mě bylo lépe, tohle a tamto bychom si nikdy nedovolili (i když si to myslím), protože je to takový vděčný argument každé generace "my byli lepší". Každopádně je pravda pravdoucí, že dnešní děti jsou drzé až na půdu a dovolí si říct dospělému člověku, že je č**ák jenom proto, že ho okřiknul.

... asi bych tento proud myšlenek, prozatím, zastavila, Zatím bych to neměla nějak moc hrotit, studuji, pořád mám dost práce sama se sebou, poslední, co teď vypustím do virtuálního světa bude poklona nad všemi, kteří zvládají dítko nejen v mém věku.


Vaše právě-se-dívající-na-seroš blogerka


3 komentáře:

  1. Skvělej článek! Nedávno jsme na tohle téma vedly s kamarádkama snad hodinový rozhovor, dětí je poslední dobou vážně jako smetí:D

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý článek :) Osobně si myslím, že dítě je takové, jak si ho vychovám, ale hlavně jak se k němu chovám. Neskutečně mě ubíjí, když vidím ty nány, jak sedí v kavárně, řeší nejnovější drby, ale že jejich dětičky mezitím pomalu lezou po stropě a obtěžují ostatní návštěvníky, s nimi absolutně nehne. A ještě víc mě dostává, když vidím jak nějaké malé díťátko přijde za maminkou, chce jí něco ukázat nebo říct, a ona ho seřve, ať jí nechá na pokoji, že píše smsku. Ano, možná potřebuje vyřešit něco důležitého, ale dá se to taky říct jinak, ne? Pak se spousta matek diví, že později si k nim děti nepřijdou ani pro pomazlení a ani s nimi pak nemůžou najít společnou řeč.

    OdpovědětVymazat