čtvrtek 4. února 2016

= Denial =

Příspěvek, co by byl pozitivní a zároveň nebyl přesycen školními povinnosti... to asi nezvládnu.

Snažím se pohlížet na situace a věci s nadhledem, který se dostaví až potom, co šílím, zoufám, rvu si vlasy a bulím. Ne, vše najednou, ne v takové extrémní míře, ale pro ilustraci to bohatě stačí. Psycho, prostě.

Odmítnutí jako facka nebo pohlazení?
Představte si svůj zážitek z odmítnutí na obou stranách - nejdříve na té, kdy odmítáte a potom hned situaci, kdy jste odmítnuti. Vnímání obou stran vás docela profackuje. Zamyslíte se nad tím, jak vlastně odmítnutí podáváte a jak byste ho chtěli přijímat (nejlépe vůbec, ale těžko se mu v životě pokaždé vyhnete). A při následné aplikaci odmítací fráze si řeknete: "Sakra, tak takhle teda ne." a přepíšete všechno, kašlete na klišé, konečně myslíte nejen na své pocity a chcete mír na planetě Zemi i mimo ni. Možná i chvilku potrvá, než to všechno pořádně zformujete, protože velkým překvapením je pochopení, že klišé je pasé, upřímná a vlastní slova od srdce a mozku jsou přeci jen lepší. Debilní odmítací manévry, na obou stranách ostrova odmítnutí je to pro, alespoň trochu normálně empaticky smýšlejícího člověka, na nic.

Osobně se odmítnutím cítím ponížená. Ošklivě, až odporně nedoceněná. Ano, i v tomto případě si situaci, až moc beru. Při představě, že se taky tak cítí druhá strana, když je odmítána, je mi mdlo. Takové něžnější, ale stejně bolestivé týrání psyché. Zaplať pánbůh, že čas rány hojí a za uplynulou dekádu si možná matně pamatujete ten hnusný pocit, ale ne v tak trpitelské míře.

Jako kdyby nestačilo se vypořádat se svými pocity, berete na sebe břemeno i těch ostatních. Ultra dar empatie není zrovna závidění hodný. Cítíte se jako vymačkaný citrón, žíněnka nasávající kalnou vodu, cítíte citlivou rozšklebenou ránu uvnitř sebe, i když vám ten otevřený šrám vlastně nepatří. Volit život bez empatie nebo rozumu?

... a vida, zvládla jsem to, žádná škola, jen opruzenina na jinak v podstatě krásném pozadí života, které se říká anglicky Denial, neboli odmítnutí, popření, odepření, dementi,... těžko soudit, která všechna významová slova překladu jsou obsažena v článku. Akorát to pozitivní se zatím nekoná, škoda.


Mějte se pěkně a vypořádejte se, co možná nejdříve, z odmítnutí člověkem i životní událostí.
Vaše Blogerka

4 komentáře:

  1. Odmítnutí bolí... já se z něj nepřenesla zatím ani po měsíci a půl a myslím si, že to ještě nějakou dobu potrvá... stále mi to rve srdce, když jsme s tím člověkem byli tak dlouho šťastní a ze dne na den se všechno bez příčin a důvodů z druhé strany rozpadlo... nedá se nic dělat život jde dál a člověk to hold musí nějak překonat... a i když je těžké se neuzavírat do sebe, musí se člověk snažit to nedělat a neodhánět od sebe lidi, kteří o vás stojí...
    Snad se ti brzy podaří zapomenout, nebo aspoň ať bolest trochu ustoupí stranou a mohla by ses soustředit na sebe, školu a další důležité věci ve tvém životě.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc krásný článek... Taky mne bolí, když musím někoho odmítnout.. a těch odmítnutí mé osoby jsem si taky už prožila..:)

    OdpovědětVymazat
  3. Veru, je to nepríjemne v oboch prípadoch, aj keď odmietnu nás ale aj keď odmietame my. Ale niekedy to urobiť proste musíme. :)

    OdpovědětVymazat
  4. pěkná fotka :)
    http://neverforgetneverlookback.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat