Je 3. července 1995 a v jedné městské porodnici, v největším pařáku, spatřuje světlo světa malý tvoreček. Miminko s prvky "holčičiny" bylo pojmenováno Eva. A tím začal životní příběh, který dnes datuje dvacetileté výročí mého narození.
Peripetiím, kterým čelím dennodenně, vděčím za životní zkoušky, důvody zlepšování se a zdokonalování svého přístupu k životu.
Dvacítka je už vážně záhul, božínku :D
Dělám si legraci z toho, jak jsem stará pasta, i když vím, že je to krásný mladý věk, vybízející k tvoření, konání... možná i k rebelii :D ... k více psaní, focení,... zkrátka k nesedění doma na zadku :D
K jistým peripetiím bych určitě zařadila i střetávání s lidmi. Karma je mocná a dříve, co jsem potkávala lidi spíše negativní, dělající mi ze života peklo, v posledních pár letech mi bylo dopřáno společnosti lidí mající v sobě skvělé vlastnosti, jiskru, dobro. Někteří mají v mém srdci místo, i když se už nevídáme a v některých případech dokonce ani nezdravíme. Myslím na ně, mám je ráda... bohužel... životní cesty jsou nevyzpytatelné, řídí se samy...
A na závěr netradičně oslavenec popřeje ostatním :))
Mějte se rádi, mějte rádi své blízké, milujte svět, milujte život, květiny, přírodu, milujte všechno, co vás učiní šťastnými, dělejte to, co vás činí šťastnými, odpouštějte nejen křivdy, jezte, pijte, spěte, objímejte, noste na sobě cokoli, nesuďte, zdravte, usmívejte se, přejte, prožívejte.
Jsem na světě strašně ráda a podílí se na tom i tento blog :)
s láskou Vaše blogerka
