Trávit večery o samotě, při sledování seriálů, mlsání brambůrků (ano, zrůdný to čin) a přemýšlení o větších či menších zbytečnostech, závažně zbytečných problémech,... možná není úplně od věci. I když tyhle chvíle nastávají spíše neplánovaně, vlivem nechtěné samoty, občas by šlo si takhle "zachillovat" čistě z vlastní vůle. Je jedna jediná věc, která Vám chybí k úplnému štěstí: objetí od milovaného.
Možná jsem si ještě nezvykla sama na sebe, na svou přítomnost v mé přítomnosti, protože jinak bych si tak často nezoufala nad tím, jak se cítím osaměle. Je paradox, že mám potřebu se stranit lidí a zároveň jim být co nejblíže.
Cvaklá potrhlice
