pátek 25. září 2015

Život knihovní brigádnice vol.I

O mé kariéře... ne, jinak... o mé možnosti pracovat v knižním průmyslu (abych vypadala echt). 

Nemohla jsem si přát lepší brigádu. Mezi knihami, juj! Bohužel, práce v knihkupectví není jen o dívání se na krásné knihy, čtení. Jde také i o stání, chození po obchodě, rovnání knih, mluvení s nepříjemnými lidmi,... ono se to nezdá, ale člověk má té práce někdy také plné zuby.
První dny mne vždycky strašně bolely nohy. Z pochopitelného důvodu - nemohla jsem si sednout. Ale nepochopitelné bylo, proč si vlastně nemohu sednout. Protože "když přijde zákazník a vidí nás sedět, tak to vypadá blbě". Ne. Nechápu. Když přijde, tak si stoupnu a obsloužím ho. No. O nic nejde, přece, když je prázdný obchod, tak snad po hodinách stání (šichta byla cca 7 hod) si odpočinu a sednu. Všechno srovnané, všechno ok, tak proč si nesednout. Nein, strašná věc.

Na práci v takovém obchodě je krásná ta rozmanitost lidí, které potkáváte a letmo poznáte. 
Teď nemám na mysli Ruprta. Aby se rozumělo, Ruprt je jeden zavalitý pán okolo padesáti let (můj odhad na věky je chabý, ale asi tak nějak), s licousy, knírem, chodící do knihy pravidelně, evidentně starý mládenec potloukající se naším městem. Detail, nikdy si nic nekoupí. Charakteristický je pro něho pouze prd, rozléhající se obchodem. Nepozdraví, občas se prohrábne bonbonky u kasy, vypustí plynný náklad a beze slova odejde. Nikdo z nás neví, jak se skutečně jmenuje. Jeho přezdívka je tak stručná, jasná a výstižná, že se nad jeho pravým jménem už ani nepozastavujeme. Stává se pomalu jakýmsi takovým smrádkovým maskotem našeho knižního obchůdku.

Ale abych se vrátila ke kladné lidské rozmanitosti.
V knihách se odráží charakter lidské duše. Koupě knihy pro nás samotné prozradí nejen, jaký žánr rádi čteme, ale i nás osobně. 
Potkávala jsem milé, povídavé, inspirativní lidi, s jiskrou v očích.
Například jedna postarší drobná dáma s šik šátkem okolo krku. Tato Paní si ráda povídá o čakrách, minulých životech, proudění energií,... a má cítění, jako nikdo. Sama o sobě tvrdí, že je médium. Vnímá věci odlišněji než my ostatní již odmalička. Patří do skupinky lidí vidící svět jinak a to mi strašně moc imponuje. Každý máme svůj úhel pohledu, ona má opravdu specifický. Doma má ochočeného králíčka. Miluje lásku, miluje život, miluje lidi, miluje zvířata a bere život se vším utrpením světa... po svém. 
...
Píši a píši... a koukám, že článek vydá pomalu na paměti, takže je rozdělen na dva. Na pokračování se těšte zítra :)


Vaše knižně-brigádní blogerka




Žádné komentáře:

Okomentovat