Každý, kdo někdy srovnal fotku ze zrcadlovky a z klasického, malého foťáčku mi dá za pravdu, zrcadlovka je prostě best a před foťáčkem pořádně zaostává.
Mám strašnou chuť jít do banky vybrat balík peněz (ne, že by tam snad byl :D), zaparkovat v obchodě a koupit krásnou, překrásnou zrcadlovku, která mě bude těšit svými přenádhernými snímky.
Ano, chce se mi, opravdu. Jako skoro vždy, když po něčem toužím, by se zdálo, že se snažím zacelit díru po něčem, co jsem míti nemohla. Alespoň do teď. Jsem maximálně spokojená snad se vším, co mi život právě přináší a ten pocit se mi náramně líbí. Nechci myslet na to, že asi nikdy nenajdu kluka, který mě bude opravdu upřímně milovat, nechci myslet na to, že za chvíli začne zase škola a já se budu muset každé pondělí dívat do "ksichtu" člověku, který o mě nestojí,... ne, to opravdu ne :)
Řeknu vám, že já si ten sen prostě splním, a ne snad proto, aby jsem se mohla vytahovat: "Jú, hele, mrkejte na můj extra výkonej a drahej fotopřístroj!", ale proto, že chci zachytit spousty věcí okolo mě a zapamatovat si ten pocit, když jsem snímky pořizovala. Chci na blog více fotit a ukázat se vám ve světle, ve kterém existuji a být vám blíž.
Možná asi, určitě nebudu mít osm set odběratelů a nebude mě spousty lidí uctívat (což, jsem si na některých blozích všimla, ne, vážně, až jde z toho strach ;)), ale budu psát a později i fotit překrásným přístrojem pro dobrý pocit. Pro pocit, že mě nejen budete znát přes má slova, ale i přes nefotogenický vzhled, který vám řekne o mé maličkosti spoustu věcí, které ani možná vědět nechcete, ale ke mě prostě patří.
