sobota 19. května 2012

Zrada od nejkámošky

Netušila jsem, že to, o čem jsem několikrát četla, se stane zrovna mě. Zrada o jedné z nejlepších kamarádek. Na základce jsme seděli spolu v lavici od třetí třídy. Svěřovala jsem ji všechna svá tajemství, poznala jaká jsem i já ji znala jako své boty (aspoň jsem si to myslela) a měla jsem ji moc ráda. Možná ji už nejsem dost dobrá napadlo mě. Ale může se skutečně člověk změnit tak, že už nechce vidět nikdy v životě člověka, který byl v jeho životě tak moc důležitý? Moje odpověď zní: Ne. Nemůže. Došlo mi, že jsem pro ni asi tak důležitá nebyla. Ona pro mě opravdu hodně. Po základní škole jsem ji viděla naposledy na konci letních prázdnin. Jakmile mě viděla vrhla se mi okolo krku. Slibovala, že i když bude skoro celý týden na intru, tak se budeme určitě vídat o víkendech. TAK MOC TO BOLÍ!!!!! Tak moc jsem ji důvěřovala. Měli jmse se sejít už dvakrát. Poprvé i umřela prababička a podruhé na ni byla moc ziminka. Jak si mi to mohla udělat L.H.?


                            Plačící215019_234816469886339_100000739645998_756265_5910885_n_large

Žádné komentáře:

Okomentovat