Asi to znáš. Moc se ti líbí jeden kluk, dokonce si myslíš, že ho miluješ. Párkrát jste spolu mluvili nebo jste vedle sebe stáli nebo se jenom tak vídáte na zastávce, kroužku, ve třídě, ve škole, bydlíte blízko sebe. Jednoho krásného dne se odhodláš a oslovíš ho. Bojíš se sice odmítnutí, ale už nevydržíš čekat. Chceš ho. V paměti máš příběh vás dvou, který si snila včera večer, jak se držíte za ruce a objímáte, líbáte a on ti tiše šeptá do ucha, že tě moc miluje. Nejdříve mluvíš možná trochu z cesty, ale pak se tvoje srdce trochu sklidní a má skoro obvyklý rytmus, takže mluvíš o všem, co tě napadne a přitom pomalu vyčkáváš, pozoruješ, jak se k tobě chová on a zkoušíš číst jeho myšlenky, pohyby, chování, přemýšlíš, jak na něho asi působíš. Když se rozloučíte jsi šťastná, ale tvoje představy byly velkolepější. Po nějaké době, po pár rozhovorech, si troufáš mu ukázat, že nechceš být jenom ta milá holka, se kterou se dá mluvit o všem možném. Chceš ho ještě víc, než před tím. Vezmeš všechnu svojí odvahu a pozveš ho někam. On má zrovna něco důležitějšího, jako zápas, sraz s kámoši. Nevadí. Příště bude určitě moct. Jenže příště... taky nemůže. To už je zvláštní... Pak už ti nedává plané naděje a řekne ti na rovinu, že ani kdyby mohl, tak by s tebou nešel. Nemusí ti to říct hnusně. Stačí, že ti to třeba jenom naznačí. (A jesti to řekl hnusně, tak je to necitelný debil!) Cítíš bolest. Chce se ti brečet a řvát dohromady. Život končí.......
STOP!!! Snad tě nepoloží jeden hejsek, který neví, o co přichází! Jsi úžasná a to, že to ten primitiv nepoznal, je jeho chyba. Nemysli na to, že jsi nedejbože ošklivá nebo takový ty hnusárny o sobě. Stačí, že tě trápí on, netrap se ještě k tomu sama!
Nejprve se vyplač. To je první krok, který udělá snad každá holka shrzená láskou. Snaž se ale, aby tě to úplně nepoložilo, ať tě to nestrhne do deprese. Zavolej kámošku na pomoc. Ve dvou se bolest, a celkem všechno, zvládá lépe. Většina práce je ale na tobě. Z vlastní skušenosti vím, že co oči nevidí, srdce nebolí. Nějaký čas se mu vyhýbej. Ne na vždy, ale chce to čas, než se ti rána v srdci aspoň trochu zahojí. Sepiš si všechny jeho špatné vlastnosti, co tě napadnou. Tenhle Tak zjistíš, že není tak dokonalý, jak se ti po celou dobu zaláskování zdál. Po světě bělá spousta kluků, kteří čekají zrovna na tebe. Místo "jeho" můžeš mít kohokoliv jiného. Jenom si věř! Chybama se člověk učí a to co prožiješ špatného tě dělá silnější, zkušenější. Teď se ti to všechno nezdá, ale časem ta bolest v srdíčku přejde a objeví se "on", který tě vezme jemně za ruku a pošeptá ti něžně do ouška"Miluji tě" :)
