Nasednou do vlaku a frčet do školy je pro mě taková klasika. V období školního roku, kdy není zkouškové jezdím domů na víkend, v období zkoušek se učím hlavně doma a dojíždím. Jsem ráda doma, učí se mi tam lépe.
Určitě jste zpozorovali všude v médiích akci, kdy kdosi nahlásil bombu na třech (možná i více) místech republiky. A nádraží v Plzni bylo jedno z nich. Pár kilometrů před Plzní se vlak zastavil a bylo nám oznámeno, že se neví, kdy se pohneme. Měla jsem těsně před odevzdáním jedné práce, kterou jsem měla ještě vytisknout, všechno jsem měla naplánované přesně do minuty, takže mi zatrnulo. Dělání věcí na poslední chvíli je někdy vážně na prd a proto samozřejmě dělám vše na poslední chvíli. Po pár minutách jsme se rozjeli a zase zastavili na Koterově, okraj Plzně, dál se prý už nepojede. Tak všichni šup, šup MHD a já hurá stíhám to, přesně na čas jsem byla na hodině a odevzdala. V ten den mě měla karma fakt ráda.
Všechen ten poplach byl nepodložený tím hlavním, tedy bombou a Pán, který měl všechna nahlášení na svědomí, má zaplatit všechny výjezdy a náklady. Drahá sranda.
Nepříjemný pocit, ale nemyslela jsem na to nejhorší, spíše jen primárně na školu. Až poté to přemítání, co všechno se mohlo stát, kdyby to nebyl planý poplach.... brrrr.
Vaše "bombová" blogerka
