10/01/2016

Vlasové drama

Mé ikonicky dlouhé vlasy jsou fuč, díky mé neschopnosti a zabejčenosti.
Již několik let si zastříhávám vlasy sama, dost nepravidelně, dost nedbale, ale účel to vždy splnilo. Jenže! Vlasy jsem měla u konečků dost poničené, tak stříhám, stříhám a bim, bác, mega kus pryč, stříhám dál, zuby jako blázen,... no, pokoušely se o mne mrákoty. Pomocnou ruku mi nabídl náš rodinný přítel, nemající absolutně žádnou zkušenost s kadeřnickou činností, ale zachránil mě. Ponaučení do života: už nikdy na své vlasy nesahej, Evo, jinak ti Lady Nectarine dá do zubů - souboj dvou holek v jedné, psycho boj o vlasy.

Jsem na své vlasy přiměřeně háklivá. Už od školky jsem je měla dlouhé, jediné krátké období nastalo někdy okolo "občankového" věku. V té době dlouhé vlasy nefrčely, snažila jsem se podobat své sebevědomé kamarádce, která všechny okouzlovala nejen krátkým účesem a čekala, že mi to dobije baterky pro společnost. Nestalo se tak a já od té doby jedu vlastní vlasovou éru.

A teď odpovím na dotaz, na který se mě docela často ptáte. Jediná barva lpící na mých vlasech je zrzavá, jinak má přírodní je hnědá se zrz odlesky, takže po přemlouvání okolí a mé chuti po změně jsem se přebarvila. Teď je zrzavá mé poznávací znamení, přirostla ke mně. Dva barvící procesy proběhly chemickou barvou z drogérie (Loreál, Preférence), pak už jen henna. Má věrnost je vkládána do čistě přírodní henny celkem dlouho, jsme bff.
Toť o mých vlasech.


Mějte se faaaaajnově!