Dejte mi levanduli, potřebuji se vymeditovat.
Začínám se školy bát. Občas si přijdu vážně hloupě. Jako druhačka mám mít velké množství informací podtržené ještě větším množstvím informací a přijde mi (možná nejenom mně), že nemám ani zlomek těchto informací. Čtu, čtu věci do školy, čtu sekundární literaturu do školy, čtu prózy, co mě baví,... a stejně si přijdu jako mamlaska. Asi jsem přetažená.
Další poznatek související se školou, mající velkou hodnotu, páč mě vysosává, je kolej. Kolej zatím nemám, díky mé prokrastinaci a nevědomosti, takže dojíždím. Vracím se skoro každý den večer, úplně vyšťavená jako citrón. V rozvrhu mám někdy cca tříhodinovou prodlevu mezi předměty, takže libovka. S příchodem zimy a již skrz na skrz prolezlými sekáči, bude zabavení se těžším a těžším úkolem. Ale ne, já si tu kolej určitě vytuním, než přijdou ty nejkrutější mrazy.
A aby toho nebylo málo, byla jsem teď pár týdnů v nadvládě nemoci, takže doháním, co jsem zmeškala, za absenci mám resty, které se neomlouvají ani nemocí.
Pracuji na ultra mega pozitivním přístupu - vše zvládnu, vše bude dobré, jsem prostě super lady, se sklonem k velkému prožívání záporného jepičího života.
Právě nezajímavě unavená
A aby toho nebylo málo, byla jsem teď pár týdnů v nadvládě nemoci, takže doháním, co jsem zmeškala, za absenci mám resty, které se neomlouvají ani nemocí.
Pracuji na ultra mega pozitivním přístupu - vše zvládnu, vše bude dobré, jsem prostě super lady, se sklonem k velkému prožívání záporného jepičího života.
Právě nezajímavě unavená
