5/11/2016

Monology ovoce

Občas si jen tak otevřu blogger s nadějí nového nadprůměrně dobrého článku. Někdy zůstanu jen u té touhy napsat něco opravdu přelomového, něco čím bych se opravdu hodně trhla od blogerského standardu... ale... vždyť já jsem stále mimo blogerský standart, tak proto již nemohu být více "trhnutá".

Deprese, úzkosti, duševní poruchy,... jsou v celku trendy. Až se dá zcela jistě předpokládat jejich nevěrohodnost. Ale tak co, člověk je potom "kůl" a také je to univerzální omluva na cokoli. Jak se asi mají potom cítit ti, kteří danou záležitostí skutečně trpí? Pak se nedivme rozmachu zveličování takových vážných odchylek v psychice - spousta lidí skutečným případům nevěří.

Nějak nevidím smysl v tom, na sebe navléci všechno, co se právě nosí. Vídám dennodenně hafa holek, vypadající jedna jako druhá. Žádný jejich podpis osobnosti, jen od hlavy až k patě jedna chodící figurína. A to spoustě holek to ani nesluší, nesedí to k nim, ale tak, hlavně, že je to v módě.

Pár minut poslechu rádia a cítíte se vymletě. Poměr písní, co jsou strašně (ano, zase) "kůl" a těch, které Vám z mozku neudělají puding je dost nevyrovnaný. Měly by to vyvažovat, pro dobro všech.

...
Tak jsem si zase postěžovala a jedu dál!
V něčem se možná i opakuji, tak se Amazonsky omlouvám.

Mějte se fajn a nezapomeňte ventilovat jakýmkoli způsobem to, co Vás vytáčí, i když se to nemusí líbit každému ♥
Vaše blogerka