Při jednom nezáživném odpoledni na koleji, kdy byl můj čas zaplácnut tvorbou rešerše, jsem se přistihla, že poslouchám písničky staré přibližně tři čtyři roky. A bavilo mě to! Sem tam je fajn vrátit se a zaposlouchat do minulých let (ano, přiznejme si, do typicky rádiových písniček, které mohou být mega stupidní, ale jsou tak chytlavé, že jim nejde nepodlehnout). Ne, můj vyhraněný vkus všehochutí s převážným počtem alternativního rocku je dnes občas až moc nekompromisní.
Kdo by se ptal, co se s Lady Nectarine děje, když nepřispívá na blog, i když z velké část chce, tak... nemá fotografické podklady a vykrádat ostatní nehodlá :D - nemám odvahu vzít Leonarda na kolej (kdo neví o co, koho jde je velmi zaostalých čtenářem mého blogu, tak to chce informace okamžitě nasosat) a když jsem doma, tak se mi buď chce užívat to vše, co mi domov nabízí a nebo... ano, jsem líná :D
Přijde mi až nadpozemsky pěkné, když jsem v klidu, pohodě domova, zabořím si obličej do kočičího kožíšku, obejmu se s mamkou, láskou, přáteli a všechno je táááááák zalité sluncem. A potom přijde to nejhorší... pondělí. Návrat na kolej, zase škola a škola a škola. Ne, že by mi vrásky škola o víkendu nedělala (tyjo, vrásky... berme to jako pouhé obrazné přirovnání, jinak je má pleť bez poskvrnky), ale ne, v takové brutální míře.
Někdy jsou ta odpoledne vážně zabitá. Do školy se vám věci dělat zase nechtějí, všichni jsou buď ve škole nebo rozutečení po svých záležitostech. Pokud je venku krásně je bájo sednout do parku, ale pokud není, dřepíte. I někdy to nakupování jídla přijde v hod jako záminka tupého nesezení.
A teď musí přijít věta: už aby byly prázdniny - domácí pohoda, výlety, sluníčkové počasí, neřešení školy... juj :D
Mějte se překrásně
Vaše líná blogerka
