4/10/2016

Deník vysokoškolačky • English trouble

Asi bych se měla veřejně přiznat (i když extra veřejné to nebude, blog sleduje hrstička úžasných lidiček, co umí udržet tajemství ♥ ). Bojím se chodit na hodiny četby anglických filosofických textů. Mrtě nových slovíček, držení se významu, kontextů,... to je fakt hard core. Je opravdu nepříjemné si přiznat, že mi něco nejde a ještě k tomu s tím začít aktivně něco dělat. Beru to jako formu terapie a umění, že si něco takového na rovinu vpálím.

Maturovala jsem z Aj. Nekecám. A ne, opravdu Vám papír, že jste nějaký určitý stupeň angličtináře, nedokáže Vaše schopnosti nezamotávat se ve směti anglických významů, výrazů, obratů,... a všemožných... no... anglických věcí prostě. :D
Možná řešení: snažím se být spjatá s anglickými slovy, větami, co nejčastěji. Doufám, že to zabere co nejrychleji, jinak emigruji mezi poníky. Tak strašně jsem se za sebe na oné hodině styděla... ani popsat tu hanbu nemůžu, beru to jako takové své zklamání. Nejen, že jsem z tohoto jazyka maturovala, ale mám ho již od čtvrté třídy... zabrousím více do historie. Samozřejmě má aktuální neschopnost normálně přeložit větu náleží hlavně mně.

Základní škola nebyla v tomhle ohledu nic moc. Byla jsem za dvojkařku a to bylo bráno vesměs jako "póvl". Učení stylem - tak se nauč ty slovíčka, věty, rozhovor... příště se zkouší. A na závěr si zazpíváme: "Oh, McDonald had a farm, íjáá, ííjáá, hou...".

Má maličkost nedávno opustila stěny své klášterní střední školy s maturitou na první pokus. Bilance dvou Paní učitelek = dva odlišné styly v učení. Podiv nad tím, že jsme ve čtvrtém ročníku museli dohánět maturitní téma "My house" je na místě, poněvadž si vybavuji, jak jsme s první P. Č. pořádně probrali snad jen dopis.

A máme tu návrat do přítomnosti a můj "Englišééé trabl". Držte palce, ať se zmátořím.


Vaše Anglický-čajíček-pijící blogerka