Mám za sebou tři týdny letního semestru, nový rozvrh, některé nové vyučující,... a musím konstatovat, že tenhle semestr se jeví mnohem příjemněji, než ten předchozí. Nejen, že už vím, jak to tu všechno chodí, ale i ty předměty jsou nějak... příjemnější...
Navíc už mám jeden zápočet, což je až neuvěřitelné :D
...
Ano, ano, opět jsem se nechala strhnout směsí pocitů, negativních pocitů. Věřte, že duše Lady není stavěná na takový nápor emocí, zažila jsem pocit blízké exploze. Kotrmelec za kotrmelcem... a spousta hlášek na mou adresu:
"Víš... ono být krásná není jen výhoda... ti, co o tvé srdce bojují musí počítat s tím, že jsi jako růže... krásná, ale máš trny, které je mohou zranit..."
"Ty jsi takový flegmatik, nic tě nerozhází. Sama přemýšlíš, ale ve společnosti to neventiluješ."
- s tím prvním popravdě nesouhlasím, ba naopak. A to druhé... no...
"Já si taky myslím, že jsi křehká."
"... ty máš tak uklidňující hlas, já bych strašně chtěl pohádky namluvené tebou, to by bylo táák super!"
"Tetování na čele, které by mělo kluky od tebe odhánělo, by ti neslušelo."
"... říká se, že se člověk změnit nemůže, ukaž mi, že to tak není..."
"... tak díky tobě jsem zase změnil názor na tebe a holky obecně..."
"... pro příště si uvědom, co vlastně chceš..."
Tolik a tolik vyřčených slov. Tolik a tolik písmen tvořící ze slov věty. Takové množství slov, vůči slzám, které byly vyplakány, spousta hodin špatných pocitů bijící se v těle...
"... a možná, že spadneme trošičku hlouběji... myslím, že naše malá srdce to ustojí ... protože tohle je oddanost."
Omlouvám se za trhaný projev, ale někdy přece ani náš mluvený projev není zcela plynulý. Někdy zkrátka hledáme ta správná slova a když je najdeme, nejsme si jisti jejich významem, jestli opravdu vystihují to, co doopravdy v danou chvíli cítíme, jestli jsou opravdu hodny být slovy vyjadřující to, co je v nás.
S láskou
S láskou
