Když zvládnete zkoušku, do žil se vám vyplaví asi milión pozitivních pocitů, energie Supermana s trochou chuti lezení po domech a silou rozlousknout každý ořech na světě v ruce, ve kterém, konkrétně vy, jisto jistě najdete šaty.
Bohužel, tím školní boj nekončí. Jeden předmět, z mého pohledu padesáti předmětů, ale díky bohu "jen" z pěti, DONE. Připadám si jako dinosaurus čekající na to, jestli ten meteorit na Zem spadne nebo ne = jestli to všechno dám :D - podle poznatků lidí obývající mou vysokou školu je to normální pocit vysokoškoláka. Taková loterie vědomostí, buď se je naučíš nebo ne a čekej ortel. Loterie proto, že ani x hodin učení nezaručí pozitivní výsledek, možná budete mít okno, možná jste se učili jinou látku, možná špatná karma,... ponechání osudu podle statistik také není výjimečné, protože existují šťastlivci uhrávajíce známky na "Poseidon se o mě postará" a dají to. No... že bych... ne, nebudu vzývat Poseidona, bože. :D
Zamýšlela jsem se, kdy naposledy jsem přečetla knihu, myslím beletrii. Naposledy snad o velkých prázdninách... "Když jsem žila v moderní době", krásná kniha. Uvědomme si, kolik času strávíme u internetu, kolik knih bychom asi přečetli? Měli bychom to omezit, všichni. I ty! :D A ne proto, abychom si řekli, že závislost překonáme, i když je to také potlesku hodné, ale hlavně proto, že knihy uklidňují, hladí, zvětšují slovní zásobu, pomáhají snít, vnímat,...
„Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“
George Raymond Richard Martin
Zkusme si teď hned vzít do ruky knihu a alespoň na půlhodinku se začíst... :)
Mějte se fajnově!
Vaše blogerka
