Lady Nectarine se zamýšlí nad dospělostí...
Nejsem si jistá, zda chci být dospělá. Svět dospělých je převážně vážný, zodpovědný, úskoprsý,... (-no, dobrá, jak kdy...) asi si založím svůj nový "Svět dospěláků".
Letos mne čeká práh dvacítky. Nespočetně krát se o tom mezi námi diskutovalo a došlo k závěru, že se na svůj věk opravdu necítíme. Jsme jako ti, co "ve středním věku" přemýšlí nad pomalu přicházejícím stářím, akorát s tím rozdílem, že nám tento prazvláštní přemýšlející proces nastal nějak brzo...
Představím si sebe před deseti lety. Malá holčička milující vlny ve vlasech, po noci strávené se spletenými copánky, koukající z okna na "svou" kašnu a přemýšlející nad tím, jak to zaonačit a dostat tu panenku Barbie s česacím pejskem. Dostanu samé jedničky a panenka bude moje, jej. Středobod vesmíru - panenka. Kde se nachází střed mého vesmíru teď?
Teď je pro mne číslo jedna strašně moc věcí. Rodina, přítel, přátelé, škola - vysoká škola, maturita. Jsem jako Alenka v říši divů (pozn. pro L. M. - ano, lásko, nejen ty jsi má Alenka*) a nořím se do králičí nory s obavami, co mne v ní čeká. Věřím, že jen v to nejlepší, protože mé snové, optimistické já je naladěno na super vlnu naděje, víry a pohody... chci žít, ne přežívat jako kdysi, za doby, kdy jsem se cítila někdy tak... sama a opuštěná.
Zatímco dětské dušičky sní o nezávaznosti, nespoutanosti v dospělosti, realita ukazuje spíše opak v podobě pravidel. Dospělý jsou zaslíbeni zakládat rodiny, vydělávat peníze, vychovávat děti. Nechci žít v takovém nařádkovaném stereotypu. Hledám... svou vlastní verzi dospělosti...
Chci žít v dospělém světě, ostatně, všichni jako malý špunti chceme vyrůst, sníme o volnosti, svobodě... ale chci opravdu zachovat svůj pravý pocit svobody a volnosti... chci dělat, co mne baví a naplňuje.
Dělejte hlavně to, co vás baví a naplňuje.
Vaše právě-čtoucí-povinnou-četbu-k-maturitě blogerka
